Student World

Video ukazuje chobotnici Japetella heathi a sépii Onychoteuthis banksiia z Tichého oceánu. Nejde o žádné pololegendární obří hlavonožce, ale o skromné tvory velikosti kolem 10 cm. Jako takoví musejí neustále myslet na obranu před většími predátory.

Za normálních okolností se chobotnice (a sépie) maskuje tak, že je prakticky průhledná. Ty části těla, kde toho dosáhnout nejde – třeba plný žaludek – pak světlo alespoň odrážejí. Jakmile ale na chobotnici posvítí určitý druh modrého světla, průhlednost okamžitě zmizí.

Oba hlavonožci se totiž musejí vypořádat se dvěma druhy predátorů. Jedni z nich, blíže hladině, loví zespoda a vidí kořist jako siluetu proti světlu nad hladinou. Na ty platí průhlednost.

Hlouběji, prakticky už ve tmě, loví predátoři často zase pomocí vlastních bioluminiscenčních „lamp“. Lovci dávají přednost světlům modrých vlnových délek, které ve vodě funguje nejlépe (podobně postupují i potápěči). Tady průhlednost nepomůže, protože reflexní vnitřnosti by chobotnici ihned prozradily. Na modré světlo chobotnice proto zareaguje tak, že ihned ztmavne na úroveň okolí.

Jak chobotnice roste a stárne, posouvá se ve vodním sloupci. Starší obývají hlubší vody. Tomu pak odpovídá i optimalizace jejich maskování, změny příslušného inkoustu. Mladší zvířata jsou specialisty hlavně na průhlednost/odraz – a naopak. Postupně jim v krvi přibývá chromatoforů odpovědných za druhý efekt.

A změna optických vlastností je, jak ukazuje video, pěkně rychlá.

Zdroj: The Register

Obrázek: Ilustrační, nejde o popisované hlavonožce

Poznámka: Jak dlouho by chobotnice příslušný cyklu modrá lampa rozsvítit-zhasnout vydržela?

autor Pavel Houser