Student World

Adam Shriver z Washington University v St. Louis uvedl, že současný pokrok v genetice a neurovědách by vytvoření chovných zvířat, která necítí bolest, již umožňoval. Mezi námi žijí lidé, kteří bolest necítí (viz článek Jak dopadají lidé, kteří necítí bolest?) a vytvořit tuto situaci uměle by v principu jistě šlo. Shriver provokativně tvrdí, že je to eticky nejpřijatelnější cesta.

Například myši, kterým chybí gen Nav1.7, jsou méně citlivé na řadu nepříjemných vnějších vlivů (teplota apod.). Rovněž u lidí se podařilo identifikovat řadu genů, které s vnímáním bolesti souvisejí – některé např. nenarušují „pociťování“ tělesného stavu, ale bez doprovodných negativních vjemů; lidé na morfiu dejme tomu bolest nějak vnímají, aniž jim to však subjektivně tolik vadí. Je zde tedy celkem široká škála možností, na co se přesně zaměřit. U hospodářských zvířat by šlo těžko provádět u každého z nich operaci mozku (s bolestí podle všeho souvisí uspořádání neuronů v oblasti ACC – anterior cingulate cortex) a bylo by i problematické je dávkovat anestetiky – ideální cestou by tedy byla genetická modifikace.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:

– Otázkou samozřejmě zůstává, jak by to fungovalo v praxi. Lze předpokládat, že maso tohoto typu by bylo dražší. (To je jistě i ze všemožných biochovů apod. – ovšem ani praseti pobíhajícímu po louce téměř jistě nebude závěrečná exekuce příjemná.)

– Možná časem dojde ke vzniku ještě elegantnější metody, pěstování masa. Třeba pouze svalové tkáně bez nervové soustavy. Tam samozřejmě jakákoliv bolest bude vyloučena už z principu. (Viz také: Syntetické potraviny a kompaktní města) Tento způsob podpořil např. známý bioteik Peter Singer z Princeton University.

– Samozřejmě, že některým lidem se nepůjde ale zavděčit ani takovou technologií. Ba naopak, geneticky upravená zvířata nebo vypěstované maso bude nejspíš odmítáno jako „umělé“, „nepřirozené“ apod.

– Dejme tomu, že necítíme bolest v noze, když si ji přesedíme. Bolest nás samozřejmě chrání před poškozením – to je její evoluční smysl. Nepoškozovala by se i bolest necítící hospodářská zvířata? Jak by se chovala? Elektrický ohradník je jen banalita… Možné varianta: vnímání bolesti v okamžiku způsobení, ale nikoliv její přetrvávání (jemné rozdíly: Střípky o bolesti a utrpení).

– Člověka napadá celá řada dalších asociací: Dejme tomu, že by se taková modifikace mohla hodit u záchranářského psa? (Takto vybavené bojové plemeno je naopak jistě představou méně příjemnou, ostatně některá psí plemena již zřejmě mají změněný práh bolesti.)

autor Pavel Houser