Student World

Důvody jsou jasné, medvědi žijí samotářsky (takže ani v zajetí s nimi nelze interagovat jako s vlkem či lvem), pokusy s ním jsou kvůli jeho síle nebezpečné. A protože je medvěd silný, často ani asi svou hlavu namáhat nemusí, postačí mu svaly (třeba když se v národních parcích medvědi chtějí dostat ke zbytkům jídla do popelnice).

Volker Deecke z britské University of Cumbria nyní údajně poprvé (alespoň v přírodě) pozoroval medvěda hnědého, jak používá nástroje. Deecke vše stihl i vyfotografovat a jeho objev byl publikován v časopisu Animal Cognition.

Pozorovaný medvěd konkrétně vzal do tlapy kámen, jímž se pak drbal na srsti. Bylo to v době, kdy línal, takže ho srst svědila. Běžně to medvědi řeší tak, že si třou kožich o skály nebo stromy.

Deecke se jako biolog specializuje na velryby. Na pobřeží Aljašky sledoval mrtvou velrybu, na níž se posléze začali krmit dva medvědi. Jeden z nich pak na dně moře něco hledal a posléze se vynořil s kamenem. Fotografie ukázala, že kámen je pokrytý přisedlými vilejši. Deecke se domnívá, že medvěd si kámen nevybral náhodou, ale hledal právě takový, na němž by byli nalepení korýši, protože jím se dokázal podrbat lépe než kamenem obyčejným. Poté, co se poškrábal na obličeji a krku, se vrátil k jídlu. Po nějaký době si našel pro drbání nový kámen, opět „vilejšový“, do třetice stejně tak. Medvěd si rovněž nástroj v tlapě natočil tak, aby se drbal optimální stranou; něco podobného prý dosud bylo pozorováno jen u primátů.

Ať tak či onak, množství živočichů, kteří používají nástroje, se tak dále rozšířilo.

Zdroj: Physorg.com

Poznámky:

– Proč mají medvědi v pohádkách vlastně pověst zvířete spíše hloupého, které každý napálí? Snad i vliv působení církve, která se snažila potlačit nějaké starší „medvědí kulty“? O tom, že by medvěda uctívali neandrtálci, se sice dnes pochybuje, nicméně o kultovní (totemové?) roli medvěda svědčí třeba to, že jeho jeho jméno bývá zástupné, původní bylo tabuizované (v praindoevropštině prý asi znělo nějak jako řecké arktos).

– Vilejši velmi fascinovali Darwina, vypráví se o tom i humorná historka, jak se Darwinův syn zeptal při návštěvě cizího domu, kde je „místnost na vilejše“.

Obrázek: ilustrační

autor Pavel Houser