Student World

Přednáška profesora Jihočeské univerzity Jana Zrzavého, konaná v rámci Biologických čtvrtků ve Viničné, se zabývala evolucí mnohobuněčných živočichů, především jejich vznikem.

Několik střípků z této přednášky:
– Živočichové a houby (Fungi – ne tedy živočišné houby, ale hřiby) vytvářejí spolu jedinou skupinu, mají k sobě blíže než obě říše k rostlinám.
– Není jasné, nakolik souvisejí kolonie jednobuněčných se vznikem mnohobuněčnosti. Pravděpodobně zde bude nějaká souvislost s "diferencovanými" koloniemi, kdy buňky na povrchu bývají například obrvené, zatímco ty uvnitř ne.
– Není dosud úplně jasné, z jakých konkrétních skupin jednobuněčných živočichů vznikli mnohobuněční (metazoa).
– Předek mnohobuněčných by se mohl skrývat někde ve skupině Choanoflagellata (Flagellata = bičíkovci); zde byly nalezeny i geny, které jsou u mnohobuněčných odpovědné za mezibuněčnou komunikaci. V podezření jsou zvláštní a dosud málo známí jednobuněční Mesomycetozoa, známí například jako parazité lososů.
– V této souvislosti může vyvstat otázka, jak to, že evoluční stromy dosud neznáme přesně díky sekvenování. Kupodivu ne všechno je dosud osekvenované. Zrzavý rovněž líčil kuriózní případy, kdy bylo ve skutečnosti sekvenováno něco jiného, než se myslelo – například kvůli chybnému rozpoznání živočicha, ve skutečnosti byla izolována DNA parazita apod. Proto kupodivu ani na data molekulární biologie se nemůžeme stoprocentně spolehnout, alespoň u málo známých či obskurních živočichů.
– Někde "mezi" jedno a mnohobuněčnými jsou například tzv. rybomorky dříve řazené mezi prvoky. Už v minulosti byly občas také pokládány za "redukované" žahavce (jde o parazity napadající plůdky ryb, mezi paraziticky žijícími organismy se podobné jevy vyskytují). Stavba a vývoj spór rybomorek je totiž podobná žahavým buňkám žahavců. Tuto příbuznost skutečně potvrdila DNA, půjde zřejmě o "divné" žahavce.
– Existuje rovněž zvláštní červ, který uvnitř těla nemá nic. Jde vlastně o jedno velké "střevo" se svalovými buňkami, žádné bičíky ani nervová soustava. Jako spory se v jeho střevech rovněž objevují "prvoci", životní cyklus je dosud málo známý. Živočich je řazen kamsi mezi hlístice a myxozoa (výtrusenky). Také tento organismus by mohl leccos říci o vzniku mnohobuněčných – ostatně i myxozoa byly původně řazeny mezi prvoky.
– Při vzniku mnohobuněčných živočichů podle všeho nedošlo k žádné jedné velké (skokové) evoluční změně. Jakmile začneme nějaké evoluci rozumět, najdeme podle Zrzavého vždy spíše několik malých úprav následujících po sobě. "Diskrétní" charakter živé přírody je dán tím, že řada mezistupňů mezitím stačila vyhynout.
– Všichni ostatní mnohobuněční živočichové možná vznikli "uvnitř" žahavců, ti by pak tedy nebyli taxonomickou skupinou v pravém slova smyslu. (poznámka: tady jsem nepochopil, zda se toto vše vztahuje i na houby porifera, nebo jen na ostatní skupiny mnohobuněčných).

Co se týče další evoluce mnohobuněčných živočichů, mj. zaznělo:
– Pláštěnci tvoří ve skutečnosti dvě oddělené skupiny.
– První mnohobuněční živočichové měli zřejmě jednoduchý/přímý vývoj bez larválního stadia.
– Polemizováno bylo s představou neotenie, "zjednodušováním" ontogeneze v průběhu evoluce odbouráváním jednotlivých stadií individuálního vývoje. Strunatci zřejmě nejsou neotenická stadia pláštěnců. Evoluce strunatců neprobíhala tak, že by tito vynechali "pozdní" přisedlé stadium. Mnohem pravděpodobnější je, že společný předek skupiny žil volně, pozdní přisedlá stadia vznikla až jako dodatečná novinka u pláštěnců.
– Obecně bychom se možná mohli vrátit k představě evoluce jako "zesložiťování". Společní předkové jsou většinou méně specializovaní, ať už tím slovem myslíme cokoliv. Druhy v rámci jednotlivých kmenů si už po stránce morfologie nejsou příliš podobné. I z toho lze odvodit, že původní organismy, ze kterých se linie dále větvily, byly nejspíš dosti jednoduché a nespecializované.
– Organismy nemají "zbytky" různých orgánů zdaleka tak často, jak se všeobecně tvrdí. Když nějaký znak chybí, většinou proto, že není a v příslušné linii ani nikdy nebyl. Představa různých tělních plánů, "archetypů", které se snažíme nacházet u všech příslušníků určité skupiny, je často kontraproduktivní a matoucí. Tento stav zřejmě vyplývá z toho, že taxonomická klasifikace je staršího data než evoluční teorie a ta byla na už existující představu "archetypů" aplikována až dodatečně.

autor Pavel Houser