Paradox: Sami sebou se stáváme v davu

Biologie |

Dav a individualitu chápeme jako vyslovené protiklady. Může to být ale složitější. Specifické vlastnosti se vytvářejí právě při interakcích ve skupině. Alespoň to tak funguje u psouna prériového.




Psoun prériový, Cynomys ludovicianus, je kolektivně žijící hlodavec obývající Severní Ameriku. Dal by se snad nejlépe přirovnat k pozemní veverce.

Kimberly Pollard a Daniel Blumstein z University of California v Los Angeles sledovali psouny žijící ve skupinách o různých velikostech. Čím větší byla skupina, tím specifičtější bylo chování jedinců a tím více se od sebe lišili, například signály, které vydávali. I ve velkých skupinách bylo možné jedince po hlase od sebe rozeznat – a to paradoxně mnohem lépe než v malé skupině.

Kontrolní výzkum byl proveden i u jiných druhů hlodavců, kde měly být zjištěny stejné výsledky. Autoři studie se domnívají, že jejich závěry jsou univerzální a měly by platit pro všechny sociálně žijící tvory (respektive savce, o mravencích takto asi uvažovat nemá smysl) včetně člověka.

 

Zdroj: ScienceDaily

 

Psoun prériový na Wikipedia.cz

 

Poznámky:

– U člověka se ale na pohled přece jen nezdá, že to funguje takhle. Lidé žijící sami a nestýkající se se svým okolím mívají pověst výstředníků a nezdá se, že by každý byl výstřední stejným způsobem. Jsou nějak „stejní“ třeba poustevníci? Možná tedy společnost vytváří naši individualitu do určité doby a pak ji už naopak potlačuje – a psouni se do této fáze nedostanou?

– Na podobné téma třeba i úvahy Wittgensteina o tom, zda může existovat soukromý jazyk.

– Větší velikost skupin našich předků oproti šimpanzům se pokládá za důležitý faktor, který způsobil selekční tlak za růst mozku/inteligence. (Ale i protipříklady: samotářští krkavci jsou inteligentnější než hejnovití havrani.)

 











Komentáře

29.03.2011, 12:36 peka

výstřednost

Otázkou ale je zda zdání "ztráta sociálních kontaktů je důsledkem výstředností" není náhodnou korelací výstřednosti a velké skupiny. Ono to může být tak, že sociální kontakty jsou ztraceny v davu (i přes internet ...). A výstřednost může být také důsledkem davu (snaha zaujmout - o samotě není koho). Pak je výstřednost a ztráta sociálních vztahů pouze náhodná korelace. (o izolovanosti, agresivitě, individualitě, ... zde nemluvím - musí být prozkoumány všechny vzájemné korelace daných pojmů a ta nejtěsnější bude příčina - něco jako podobnost DNA)

29.03.2011, 10:30 anonym

Výstřednost vede k sociální izolaci

Výstřední lidé jsou často sociálně izolovaní, protože společnost neakceptuje jejich jinakost. Výstřednost projevující se mimo jiné nezájmem o sociální kontakty může být důsledkem individuální psychologické dispozice (např. schizoidní výstavba osobnosti). Kauzální souvislost je častěji, že ztráta sociálních kontaktů je důsledkem výstředností, než opačně, že výstřednost je výsledkem ztráty sociálních kontaktů. Průměrní lidé kvůli svým sociálním potřebám, především udržení sociálních kontaktů, podřizují svoji idividualitu společenským konvencím, což vede k stírání individuálních rozdílů. Tato tendence se pochopitelně oslabuje v anonymních velkých prostorových agregátech (davy), kdy se lidé začínají chovat spontálně a například začínají dávat volný průchod své jinak potlačované agresivitě.

29.03.2011, 09:22 peka

Poznámky:

Původní článek pojednává o skupinách tak do 10 jedinců. http://www.eeb.ucla.edu/Faculty/Blumstein/pdf%20reprints/Pollard&Blumstein_2011_CurrentBiology.pdf Myslím ale, že to všeobecně sedí (není třeba tolika výzkumu). Ve městech je výstřednost a na vesnicích (a v minulosti) prostota (jednoduchost - stejnost). Společnost je nelineární a plodí v kolektivu (jedinec inspirován okolím - dnes i internet, ...). I geneticky - nepohlavní bakterie jsou stejné, ale různorodost při pohlavním rozmnožování roste (plodí další různorodost - i kdyby pouze mutacemi). To, že osamělí jedinci (uprostřed "davu"), vypadají divně lze interpretovat obojím způsobem (např. "šílení vědci" (když jsme u těch fám) jsou produktem pestré větší splečnosti - chtějí často její pozornost a vládnout světové společnosti). Jistě platí, že 1 jedinec je sám se sebou úplně stejný (funkce různosti pro malá N musí jít k 0). Ale pro velmi velká N asi dojde také k obratu funkce k 0 (dav), ale to je spíše statistické (není považováno za projevy jedince - ten se nemůže domlouvat se 6 mld. jedinci - to prostě nestihne). Jde pak o "názorové proudy" (vlastní jazyk, ...) - kulturu - že se vůbec domluví.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.