Perlička: Kůň jako příčina alkoholismu

Konrad Lorenz popisuje, že i zvířata vykazují ritualizovaná chování typu "ťukání na dřevo", včetně různých až obsesivních prvků.

Sdílet

***pravidelné páteční "přetištění" staršího článku

Lorenzem osobně zaznamenaný případ se týká husy, která se při prvním vstupu do určité místnosti polekala a zareagovala instinktivně - únikem ke světlu, respektive k oknu (což odpovídá příslušné únikové reakci těchto ptáků). Při dalších návštěvách pokoje pak zacházela taktéž k oknu, už však zcela klidně a jen tak krátce, "ze zvyku".
Tento případ je ještě vcelku normální, Lorenz však cituje další autory, kteří si povšimli mnohem větších bizarností. Margaretta Altmanová se například zmiňuje o koni, se kterým několikrát tábořila na určitých místech. Kůň posléze nebyl ochotný kolem takových míst projít, aniž by se alespoň na oko opět "tábořilo" - bylo tedy potřeba složit z něj náklad, chvíli čekat, pak jej znovu naložit a vyrazit na další cestu.
Ještě podivuhodnější je pouze jako legenda tradovaný příběh koně patřícího původně jistému těžkému alkoholikovi. Vždy, když šel s novým majitelem kolem nálevny, musel tento na chvíli zastavit, vejít do místnosti a zase se vrátit - jinak nebylo možné pokračovat v cestě. A aby historka měla nějaký další vývoj - dotyčnému to celé bylo trapné a tak si začal v hospodách sám posléze objednávat a nakonec se díky svému koni skutečně stal alkoholikem :-).
V psychologické, respektive psychoanalytické terminologii by popisované chování pravděpodobně odpovídalo nutkavé neuróze.

(Zdroj: Konrad Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)

autor Pavel Houser