Student World

Když se zkoumá, k čemu je sexuální rozmnožování dobré, vychází se obvykle z toho, že něčím výhodné být musí. Míchání genetické informace je totiž vyváženo tím, že jde o postup značně neefektivní. Na rozdíl od prostého dělení nebo samooplození je k sexu ještě třeba potkat někoho jiného. Kromě hermafroditů je zde navíc jen poloviční pravděpodobnost, že narazíte na potenciálního partnera.

Náš nálevník to má snazší. Každé ze 7 pohlaví se může plodně pářit se všemi ostatními, jedinec má tedy pravděpodobnost 6/7, že narazí na potenciálního partnera. Přesněji řečeno, tak by to fungovalo, kdyby se všech 7 pohlaví vyskytovalo stejně často. Ke zvláštnostem Tetrahymena thermophila ale patří i to, že tyto poměry nejsou ani přibližně 1:1:1…

Vychýlená frekvence vyplývá z toho, čím se pohlaví u Tetrahymena thermophila řídí. Jak známo, v zásadě může určení pohlaví fungovat buď geneticky, nebo podle zárodečného vývoje, nebo i „ekologicky“ (po smrti samce u některých ryb se jedna samička v hejnu přemění na samce). U našeho nálevníka je základ určení pohlaví genetický. Při páření může dojít ke 21 kombinacím. Geny ale jednoznačně nedeterminují, určují pouze pravděpodobnosti. Tak např. gen (respektive alela) mat2 znamená, že její nositel má nulovou pravděpodobnost být typem I, 15 % na pohlaví II, 9% na pohlaví III atd. (pohlaví se obvykle jen číslují a nijak dále speciálně neoznačují). Existuje nejméně 14 těchto alel a každá nabízí jinou „sadu“ pravděpodobností. Rebecca Zufall a její kolegové z University of Houston nyní vypracovali matematický model, který podíl jednotlivých pohlaví v populaci úspěšně vysvětluje. Tvrdí přitom, že podle ní je zvířat, u nichž je pohlaví určováno podobně „pravděpodbnostně“, mnohem víc, jen to o nich zatím nevíme.

Tetrahymena thermophila není přitom žádný exotický živočich, ale prvok zcela běžně se vyskytující ve sladkých vodách. Všechna pohlaví ovšem pod mikroskopem vypadají de facto stejně, proto tahle zvláštnost tak nebije do očí a nemluví se o ní mnohem víc.

Podobně exotický je tento tvor i tím, že jeho buňka má dvě jádra (i když to platí i pro jiné nálevníky). Velké se uplatňuje při běžném provozu, malé je normálně vypnuté a slouží jen k sexu. Přitom dochází k výměně genů mezi dvěma mikrojádry.

Zdroj: New Scientist

autor Pavel Houser