Student World

Výzkumníci z Massachusetts General Hospital se zaměřili pouze na vztah ke psu a na matky. Sledovali mozkovou aktivitu žen, jimž byly ukazovány postupně fotografie jejich dětí a jejich psů. Konkrétně šlo o děti ve věku 2-10 let a o psy, kteří žili v domácnosti 2 roky a více.

Již dříve byly v této souvislosti zaznamenány určité biochemické podobnosti, např. nárůst „hormonu důvěry/lásky“ oxytocinu (ovšem to není zrovna specifický signál, protože souvisí třeba i s obchodními transakcemi). Samotné skenování se uskutečnilo metodou funkční magnetické rezonance (fMRI). Ve všech případech se logicky aktivovaly oblasti spojené se zpracováním vizuální informace, emocemi, odměnou, sociálními interakcemi… Psí tváře rozpoznáváme stejně jako lidské, pomocí speciálního modulu (ba dokonce v části mozku spojené s rozpoznáváním tváří byla větší aktivita při pohledu na psa – možná proto, že se psem oproti člověku komunikujeme více vizuálně a méně verbálně?). Prakticky jediný zjištěný rozdíl: Při pohledu na dítě se na rozdíl od psa aktivovala část substantia nigra/ventrální tegmentální oblast (Sni/VTA). U člověku i jiných savců hraje úlohu při vytváření párových vazeb a sexualitou.

Výsledky studie byly publikovány v PloS ONE. Abychom data nepřeceňovali, nejsou nijak robustní. Na fMRI bylo v rámci studie skenováno 14 žen. Samozřejmě každého napadne, jak by se dal výzkum rozšiřovat: třeba zkoumat kočky, otce, bezdětné páry, rodiče nevlastních dětí…

Zdroj: ScienceDaily

Poznámky:

– Lišilo by se vnímání psa podle jeho velikosti, eventuálně dle toho, zda jde o štěně nebo dospělé zvíře? Byla by reakce u štěněte podobnější dítěti?

– Samozřejmě otázka, jaké z reakcí by se dostavily i při pohledu na cizí dítě/psa.

autor Pavel Houser