Student World

Ward na jednu stranu polemizuje s tvrzením, že viry nejsou živé. Jistě, musejí zneužívat aparát svého hostitele, ale podobná závislost platí i pro jiné mikroorganismy, které za živé pokládáme.
Za druhé se pak domnívá, že RNA viry nemají se svými DNA kolegy kromě názvu prakticky nic společného. Mají úplně jiný evoluční původ, nelze předpokládat, že by se „odštěpily“ jako sobecká nukleová kyselina z dnešních buněčných organismů, kde replikace probíhá na úrovni DNA.
Ward zastává verzi počátku pozemského života jako RNA světa. RNA viry jsou podle něj druhotně zjednodušené RNA organismy, které ztratily svou ústřední metabolickou jednotku – ribozymy. První organismy v RNA světě měly podle Warda už něco odpovídajícího dnešní buňce, ovšem bez lipidové membrány.
Trochu podrobněji. Ward si vznik RNA světa představuje zhruba takto: v prostředí (kapalném nebo na na povrchu minerálu) existovaly miniaturní polypeptidové váčky, jejichž velikost byla srovnatelná s dnešními viry, a dále řetězce RNA. V další fázi tyto oba útvary splynuly. RNA se ve váčku „ohla“ sama k sobě a mohla se začít replikovat, ovšem zatím krajně neefektivně. Vznikly tak nicméně útvary připomínající dnešní ribozymy a systém již můžeme označit jako živý. Potýkal se ovšem s řadou problémů, hlavně s tím, jak získávat energii. Občas se replikace vydařila, ovšem tento život zrovna neprosperoval.
Mezitím se v prostředí objevily útvary připomínající velké buňky s lipidovou membránou a proteiny ve vnitřním prostředí. Ty však byly neživé, alespoň v tom smyslu, že se nedokázaly replikovat. První živé RNA organismy do nich pronikly podobně jako dnešní viry; dokázaly využít výhod účinně odděleného vnitřního prostředí, zásoby proteinů s katalytickými vlastnostmi a získávat energii z potenciálu na membráně. Máme zde tedy de facto první příběh symbiogeneze (i když spíše v uvozovkách, protože samotné velké buňky, jak jsme si řekli, živé nebyly).
Od velkých buněk s RNA v jádru pak vedla další evoluce k DNA světu. Naopak původní malé RNA organismy postupně ztratily svůj ribozymový aparát s soustředily se pouze na napadání větších buněk. Nakonec se z nich staly současné RNA viry, domnívá se Ward. Ty z malých „protovirových“ organismů, které se pokoušely o samostatnou existenci, v konkurenci s většími buňkami vymřely.

Zdroj: Peter Ward: Život, jak ho neznáme, Universum 2001

Poznámka: Mohly by se na Zemi ukrývat ještě další živé fosílie, tedy RNA organismy? Dokázali bychom je detekovat? Kde bychom je mohli hledat, abychom měli největší naději na úspěch?

autor Pavel Houser