Šimpanzí kresby diagnostikovány jako výtvor psychotika

Při experimentech byly kresby lidoopů dávány psychologům - s tím, aby určili problémy autorů. Psychologové diagnostikovali paranoidní či schizoidní sklony, eventuálně vazbu na otce. Ač nerozpoznali živočišný druh autora, zajímavé bylo, že vždy správně určili pohlaví.

Sdílet

***pravidelné páteční "přetištění" staršího článku

Můžeme u zvířat pozorovat něco, co připomíná lidské umění? Složitá otázka...

Nejstarší umělecké artefakty známe z doby před asi 100 tisícem let. Z toho se někdy usuzuje, že dokonce ani první Homo sapiens nic jako uměleckou činnost neprovozovali. Neandrtálci určité umění sice měli, je dochováno však až z doby před cca 40 tisíci lety, kdy již byli v kontaktu s Homo sapiens - je tedy otázkou, zda ho vyvinuli sami. Z tohoto hlediska by tedy umění bylo čímsi velmi pozdním.

Z druhého úhlu pohledu můžeme za "umělecké" chování pokládat třeba ptačí zpěv. Samozřejmě, že takové chápání věci je do značné míry zavádějící - ptačí zpěv mívá obvykle funkci různých namlouvacích rituálů, zatímco umělecká činnost bývá právě definována jako postrádající jakýkoliv smysl (respektive smyslem umění je zase ono samo). Ale ještě z jiného úhlu pohledu - opravdu nemá umění u člověka nějaký vztah k pohlavnímu výběru? Minimálně v této souvislosti mohlo vzniknout.
(Některé ptačí zpěvy mají s lidským uměním společné i to, že se do dalších generací přenášejí nikoliv genetiky, ale kulturně.)

Nechme na chvíli spekulací a podívejme se, jak jsou na to s uměleckou činností naši nejbližší příbuzní, lidoopi. Několik velmi zajímavých příkladů u šimpanzů, goril i lidoopů popisuje Jared Diamond.
Šimpanz Kongo takto vytvořil několik kreseb, které neukazoval ostatním šimpanzům (Opět otázka - je umění určené pro druhé, nebo spíše pro jeho autora? Uvádí se, že by mělo mít komunikační roli...). Jeho i další výtvory byly dokonce prodávány na aukcích, ještě další byly anonymně přimíchány do "lidských" výstav a nadšeně chváleny uměleckými kritiky.

Zajímavé jsou i experimenty, při nichž byly kresby lidoopů dávány psychologům - s tím, aby určili problémy autorů. Psychologové diagnostikovali paranoidní či schizoidní sklony, eventuálně vazbu na otce. Ač nerozpoznali živočišný druh autora (a pochopitelně ani věk - šimpanzi dospívají rychleji, takže kreslí už v jednom roce), zajímavé bylo, že vždy správně určili pohlaví.
Zůstávají otázky:
- Chovají se takto lidoopi i ve volné přírodě?
- Pokud lidoopi po skončení "práce" ztrácejí o své výtvory zájem (nesnaží se je uchovávat apod.), znamená to, že se o umění nejedná?

Co se týče konkrétního umění, D. Moris ve své (už dost staré a dnes nepříliš uznávané) knize Nahá opice uvádí, že vrcholem šimpanzích schopností je nakreslení kruhu a rozlišení jeho vnitřku a vnějšku (například vybarvením).
Diamond pak kromě šimpanzů uvádí dokonce příklad slonů, kteří "čmárají" do písku či hlíny chobotem. Otázka, zda to lze označit za uměleckou činnost, je opět sporná.

Zdroj: Jared Diamond: Třetí šimpanz, Paseka, Praha, 2004 - podrobnosti http://www.paseka.cz/80-7185-533-2.html