Student World

Strom jménem baobab by mohli znát čtenáři Malého prince. Jak si rozumí baobab se slonem? Řekněme si rovnou, že to není právě harmonický vztah. A jak to všechno souvisí s evolucí člověka?
Ačkoliv existuje spíše ideologický pohled na věc, který tvrdí, že před příchodem "zlého" člověka žila celá příroda v harmonii, není tomu tak. Příkladem vzájemných antagonismů není přitom jen vztah predátor-oběť. Analogie vazeb mezi liškami a zajíci panovala i mezi slony a baobaby.
Podobné systémy se vyznačují rovnováhami dynamickými, tedy značně kolísají mezi stavem, kdy převládá jeden z jeho článků, což umožní vzestup poštu příslušného "párového" organismu.
Není tedy pravda, že afričtí sloni a africké stromy existovaly před vznikem člověka v nějaké rovnováze. Slon je silně destruktivním zvířetem. Nejenom, že toho hodně sežere, ale ještě mnohem více rostlin při svém životním stylu doslova rozdupe. V mnoha oblastech s výskytem afrických slonů se předpokládá, že nebýt nich, byla by oblast ne savanou, ale pralesem. Sloni za sebou zanechávají stromy a keře vyvrácené z kořenů a ničí vegetaci rychleji, než se stihne obnovit.
Africká minulost se tedy vyznačovala dynamickou rovnováhou.
Vždy, když bylo více slonů, zničili téměř všechny baobaby a pak jich začalo zase ubývat, protože neměli dost potravy. Dnes se kupodivu nacházíme opět v období, kdy je rovnováha vychýlena ve prospěch slonů (i když se to nemusí tak jevit, pokud si uvědomíme, že slon sám je téměř na pokraji vyhubení).
Průzkum stáří žijících baobabů v Zambii totiž prokázal, že jen velmi málo stromů je mladších 50 let a více než polovina je stará 125-250 let. To byla zřejmě tedy naopak zase doba, kdy byla dynamická rovnováha vychýlena z abstraktního zcela rovnovážného stavu ve prospěch baobabů. Z čehož by vyplývalo, že v 18. století bylo v Africe slonů dost málo — snad.
A mimochodem: Baobab je strom hodný pozornosti: často širší než vyšší, v jeho dutých větvích hnízdí sovy a květy jsou opylovány netopýry.
Poslední střípek: Evoluce člověka se podle všeho odehrála nikoliv v prostředí pralesů, ale savan. Za což by se zřejmě slušelo slonům poděkovat…

Zdroj: Lyall Watson: Temné síly přírody, Fontána, Olomouc, 1996 (český překlad a redakční práce bohužel dosti příšerné)

autor Pavel Houser