Student World

Nicky Claytonová z Kalifornské univerzity v Davisu si povšimla, že sojky disponují jakousi částečnou obdobou lidského vědomí. Její domněnka se zakládá na způsobu, jakým si sojky ukrývají jídlo.

Sojky si jídlo, které rovnou nesnědí, zakopávají či jinak ukrývají. Pokud ale získají pocit, že jsou sledovány (tj. v okolí se vyskytují další ptáci), předstírají odlet, ale vzápětí se vracejí, aby si jídlo zase vykopaly a ukryly jinam.
To už je samo o sobě hodně zajímavé. Lidské vědomí se podle jedné z teorií vytvořilo jako jakýsi trenažér – máme ho proto, abychom se mohli snáze vžít do uvažování druhých lidí, testovat jejich předpokládané úmysly a chování a nenechat se ošidit. Podobnou kognitivní schopností, tedy přisuzovat svému okolí stejné záměry, jako mám sám, tedy disponují i sojky.
To nejzajímavější však teprve přijde. Claytonová totiž zjistila, že takto rafinovaně se chovají vesměs pouze ptáci, kteří už někomu sami vyloupili skrýš. Celé chování tedy není přímo vrozené, ale sojky si dokáží uvědomit, že to, co provedly někomu jinému, by se mohlo stát i jim. Kognitivní schopnost se aktivuje až na základě vlastního činu. Prostě: Zloději si své věci hlídají s mnohem větší opatrností než poctivci :-).

Podle knihy Rogera Highfielda "Věda a Harry Potter", jejíž české vydání chystá nakladatelství Dokořán (http://www.dokoran.cz). Highfield je spoluautorem i v češtině vyšlých knih Šíp času a Mezi řádem a chaosem; tyto tituly se zabývají především nerovnovážnou termodynamikou. Věda a Harry Potter je naproti tomu takovou všehochutí, něčím na způsob 100+1.

autor Pavel Houser