Biologie | 21.05.10
Daniel Dennett se překvapivě domnívá, že kognitivní schopnosti psa ve skutečnosti přesahují šimpanze či delfína. Pes je nám nejbližší i svou schopností trpět. Jaké důvody má Dennett pro svůj názor?
***pravidelné páteční "přetištění" staršího článku.
Označení "trpět jako pes" může mít hodně do sebe, alespoň v tom smyslu, že psi mohou trpět stejně intenzivně jako lidé. I jiní tvorové sice mohou jistě cítit bolest nebo strach, u psa je však tato schopnost (stejně jako snad i další kognitivní schopnosti) extrémní. Proč?
Pes byl totiž na rozdíl od prasete, kočky, delfína i šimpanze (i původního vlka) intenzivně selektován na to, aby se nám podobal. Pes na lidské reakce reaguje podobně, jakoby činil jiný člověk. Stejně, jako jsme vyšlechtili rychlejší koně, huňatější ovce či tučnější prasata, jsme se pustili do zvláštního projektu jakéhosi polidštěného vlka. Psi, kteří se člověku podobali relativně nejméně, byli po mnoho generací přednostně vyháněni či pojídáni.
Pes se účinkem lidské společnosti mění podobně jako lidské dítě. Psi mají jména, zacházíme s nimi podobně jako s lidmi, a proto se nám po řadě generací začali víc a víc podobat (uvědomme si, že i kdyby byl pes zdomácněn pouze nějakých 12 000 let, což je dolní odhad, mohlo to znamenat nějaké 4 tisíce generací velmi intenzivní selekce).
Dennett se domnívá, že vlk měl sice mozek odlišný od člověka, ale selekcí zde mohlo dojít k jakési konvergenci podobně jako u žraločí a delfíní ploutve. Ne ovšem anatomicky, spíše "funkčně". Podstatou našeho myšlení či trápení (Dennett se na bolest a utrpení zaměřuje přednostně, protože mu jde nejen o teoretické, ale i o etické otázky) je virtuální stroj, jakási nadstavba nad fyzickým mozkem - a ten se nějak podařilo spustit i u psů. Pes je proto na rozdíl od ostatních zvířat zřejmě schopen trpět podobně intenzivně jako člověk (protože toto utrpení souvisí s intenzitou vědomí; Dennett se v této souvislosti odvolává i na stavy disociace u člověka).
Myšlení psa však od nás přece jen zásadně odlišuje absence jazyka. Dennett v této souvislosti uvažuje, zda člověk a pes mohou mít stejný pojem kočky. Ve smyslu extenze jistě ano (člověk i pes rozliší stejně okolní objekty na kočky a nekočky), problém je však v tom, že pes nejspíš nedokáže s tímto pojmem pracovat nějak abstraktně (když kočka není bezprostředně přítomna). Pes nemá naše pojmy a nedokáže zřejmě o kočce uvažovat jako o abstraktním objektu, manipulovat s ním pouze v myšlenkách. A nebo naše selekce v nějaké míře tuto schopnost probudila i u psů? (Byli psi šlechtění i na nějaké teoretické myšlení? Třeba ovčácký pes na matematické dovednosti v souvislosti s počítáním ovcí?)
Zdroj: Daniel C. Dennett: Druhy myslí, Archa, Bratislava, 1997 a další
Nahrává se..
Maskování chobotnice se svou rychlostí vyrovná...
Sdílet
Komentáře
23.05.10, 22:40 MartinP
Re
To Zdenek.Jindra: Jedna věc je, že se to chování dá vysvětlit jednoduše, a druhá, jestli to jednoduché vysvětlení je to správné. Aby mi bylo rozuměno - nemyslím si, že k vysvětlení psího chování je potřeba předpokládat vědomí, ale to většinou není potřeba ani k vysvětlení chování lidí. U lidí jsou, podle mě, k vysvětlení jejich chování často mnohem důležitější jejich schopnost používat jazyk, předávat si zkušeností a sociální vztahy. A i schopnost trpět se u lidí mě neznámo proč považuje za "vznešenější" než u zvířat.
To pavelhouser: Ingeligenci apod. zvířata posuzujeme příliš z lidského hlediska. Proč by si měli psi vykládat o kočičkách, když to - na rozdíl od lidí - k životu nepotřebují? Jsou proto méně inteligentní? Ano, určitě jsou, ale jen proto, že lidská inteligence je způsob přizpůsobení se *lidskému* způsobu života. A stejně je to podle mě i s abstrakními představami, a zejména s povídáním o nich.
21.05.10, 23:41 pavelhouser
kocky
to martinp:
tak to, jak to popisujete, funguje urcite, zavolat na psa "kocicka", je oblibeny zpusob, jak je zlobit (to muze byt az na urovni pavlovovskeho reflexu). micek, co zrovna nevidi, protoze nekam zapadl, budou jiste tez hledat.
dennett to podle me myslel jinak. asi jako ze pes nema "abstrakci" v tom smyslu, ze by si navzajem vykladali, jak pekne ty kocky prohnali? to je pak vlastne spis otazka na to, zda maji jazyk. ale dejme tomu, ze ani pes pred spanim si mozna nepromysli, co zitra na tu kocku uchysta? (k tomu snad "jazyk" potreba neni)
na druhe strane savci obecne maji sny, jakesi "fiktivni scenare", takze proc by v bdelem stavu v principu neslo neco podobneho...
21.05.10, 19:05 Zdenek.Jindra
-
Opět se tu, jako v jiných článcích o psech, složitě vysvětluje chování, které lze vysvětlit jednoduše. Bylo dost napsáno o tom, že pes zobrazuje určité rozpoložení podle situace, jak k tomu byl usměrněn šlechtěním a zkušenostmi. Vědomí ani pocit utrpení k tomu nepotřebuje.
Až budete mít EEG "smutného" psa se stejným vzorem, jako u člověka, můžeme se dál bavit. Ale autor už napsal, že konvergence je navenek, takže důkaz nebude a psy a jejich myšlení si dál budeme malovat v živých barvách.
21.05.10, 14:04 MartinP
Abstraktní kočky
Měl jsem kamaráda, jehož pes při zavolání "kočička" začal hledat, kde že se ta kočka schovává. Podobně, když pes cítí stopu, tak určitě pozná, že je to stopa kočky. Nebo když ucítí kost, začne hrabat. Nebo když mu hodíte míček, který se ztratí v trávě, tak jej (než ho to přestane bavit) hledá. Není mi jasné, co by psa přimělo hledat míček, který nevidí, když ne abstraktní představa míčku.
Samozřejmě, jak u kterého psa :-).
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.