Student World

Ve španělské jeskyni Atapuerca se nachází jedno z nejstarších známých pohřebišť. Nyní se zde z kosti staré 400 000 let podařilo rekonstruovat mitochondriální genom. Ze všeho nejvíce se podobá genomům denisovanů, ale těžko říct – může se jednat o společného předka neandrtálců a denisovanů nebo o homo heidelbergensis. Poslední data ukazují, že se v minulosti pářili málem všichni se všemi (nebo ovšem může jít o dědictví po společných předcích).
Jak už bylo řečeno, v tomto případě známe sekvenci pouze mitochondriální DNA a ta má omezenou vypovídací hodnotu; relativně kompletní jaderné genomy Homo sapiens, neandrtálců a denisovanů jsou staré asi 40 000 let.

I pouhý mitochondriální genom ale  stačí na pořádné překvapení – v Evropě krátce po příslušném datu 400 000 let začali dominovat neandrtálci, tak by logické očekávat největší příbuznost právě tímto směrem.
Aby problém byl ještě zamotanější, po stránce anatomické kosti připomínají neandrtálce (spíše než denisovany – i když vzhledem k tomu, co z denisovanů zatím známe, stojí celé tvrzení stejně dost na vodě).
Tehdejší kultura v Atapuerce prý byla vůbec zvláštní kombinací primitivních a moderních prvků. Relativně jednoduché kamenné nástroje, na druhé straně nálezy v této španělské jeskyni se obvykle interpretují jako pohřby. Na lebkách a kostech z té doby se se podle některých interpretací nacházejí i stopy medicínských zákroků (léčba zlomenin, trepanace – to bychom jinak předpokládali až u Homo sapiens, ten se však objevil v Africe až o nějakých 200 000 let později a „moderní chování“ je ještě mladšího data). Těžko se v tom vyznat…

Viry neandrtálců v našem genomu

Viry z genomu neandrtálců byly objeveny i u současných lidí. Zajímavé je, že předcházející výsledky u běžné populace tyto geny neobjevily, nyní však byly identifikovány u pacientů s určitým typem rakoviny. Možné využití této skutečnosti pro léčbu je zatím nejasné (ale vypovídá to, že někteří lidé mají v genomu ještě více rizikových faktorů, než se myslelo), stejně jako samotná interpretace tohoto faktu. Nevypovídá to asi nic o křížení neandrtálců a lidí, viry nejenom spí v genomu, ale občas jsou i infekční, navíc se může jednat i o dědictví po společném předkovi. Pravděpodobně tyto viry měli i denisované.

Znovuzrození bucarda

Španělští vědci zahájili testování, které by mělo umožnit přivést zpět k životu horského kozorožce bucardo (Capra pyrenaica pyrenaica). Poslední známý jedinec zemřel v roce 2000, podařilo se však odebrat tkáň a zmrazit ji v kapalném dusíku. První pokus o vzkříšení byl proveden už v roce 2003, ale neuspěl, současná technologie by už měla zvládnout. Z buněk bucarda se vyjme jádro obsahující genetickou informaci, to se vloží do vajíčka příbuzného druhu kozorožce (z něhož bylo jádro naopak odstraněno). Životaschopný zárodek pak bude „donošen“ samicí žijícího druhu kozorožce.
Pokud bude pokus úspěšný, možná se dočkáme i mamutů (kde by zárodek donosila slonice, zde je ovšem příbuznost i naděje na úspěch mnohem nižší).
Otázkou ale je, zda zmrazené jádro buňky zůstalo dostatečně nepoškozené. Také není jasné, zda, i kdyby se narodil zdravý bucardo (a ne spíše kříženec), se podaří vytvořit dostatečně velkou populaci, aby byla dosažena potřebná genetická variabilita.

autor Pavel Houser