Student World

Jak odstranit přebytečný oxid uhličitý z atmosféry? Nejlépe ho nakumulovat do živé tkáně. Stromy ovšem rostou pomalu, navíc se objevují polemiky o to, zda lesy klimatické změny spíše neurychlují. Zbývá tedy oceán.
CO2 je samozřejmě možné akumulovat do fytoplanktonu. Jak zvýšit jeho množství? Vyjma míst při pobřeží nebo oblastí, kam například padá prach ze Sahary, je jedním z limitujících prvků pro oceánské organismy železo. Pokud bychom ho do nějaké oblasti začali dodávat, zvýšíme tím i množství planktonu. Při experimentu podniknutém v roce 1995 se nedaleko Galapág po vypuštění železa oceán doslova přes noc změnil z modrého na zelený.
Možná dojde na opakování experimentu?

Zdroj: Sharon Moalem: Survival of the Sickest, HarperCollins 2007

Poznámky:
O základu železa pro ekonomiku oceánů viz text zde
Živé organismy potřebují železo ve dvojmocné rozpustné formě, která se však v okysličené vodě rychle oxiduje. S využitím trojmocného železa je už potíž a právě v téhle podobě železo z biologických systémů nakonec vypadne (a nerozpustné jde ke dnu a je pro koloběh ztraceno; proto se ho ostatně také v oceánech stále nedostává). Zdá se tedy, že železo by nestačilo dodat jednorázově, ale spíše přisypávat kontinuálně po malých dávkách. Ostatně i v provedeném experimentu byla změna hladiny oceánu jen dočasná.
Pro větší účinnost by také chtělo dodat železnaté ionty tak, aby se staly součástí organismu dříve, než se zoxidují – například stabilizované v nějakém komplexu (což se v experimentu u Galapág provedlo).

Oxid uhličitý uložený ve vrchní vrstvě oceánu v planktonu se sice uvolňuje opět do oceánu, část je ho však pohřbena na mořské dno.
Složitosti tohoto procesu viz článek Jak plankton pohřbívá CO2
Ukazuje se, že účinněji probíhá pohřbívání oxidu uhličitého v chladných vodách – takže sypat železo zrovna u Galapág by co se finálního efektu týče zřejmě příliš účinné nebylo, a to i kdyby byl nárůst biomasy trvalý.

Nárůst organické hmoty v oceánech v souvislosti s železem mohl odstartovat i cyklus ledových dob. O jedné kuriózní teorii (vliv našich předků) v této souvislosti viz zde

autor Pavel Houser