Student World

James Lovelock ve své hypotéze Gaia masivně propagoval představu Země jako obrovského homeostatu. Mj. zde uvedl, že pokud by Země jednou zmrzla, už by nikdy nedokázala rozmrznout. Nemohla ale obrovská doba ledová v minulosti přece jen nastat?

Odpůrci globální doby ledové uvádějí, že jednou zhroucený homeostat už nelze složit zpátky. Kdyby totiž Země z podstatné míry zmrzla, nastoupila by kladná zpětná vazba. Led odráží více světla než nezledovatělý povrch, teplota by tedy nadále klesala, až by zmrzla celá Země.
Lovelock sám předpokládal, že menší doba ledová nastala ve chvíli, kdy v pozemské atmosféře následkem činnosti fotosyntetizujících organismů stoupla koncentrace kyslíku. Ten nezpůsobuje na rozdíl od oxidu uhličitého srovnatelný skleníkový efekt. James Lovelock však odmítá, že by pokles teploty byl větší než několik stupňů. Oceány nikdy nezmrzly, život přežil a efekty obdobnými známému modelu "světa sedmikrásek" došlo k obnovení rovnováhy.
Jestliže se dnes ale opět mluví o globální době ledové (vstupní inspirací pro tuto úvahu byl článek v časopise Vesmír na http://vesmir.cts.cuni.cz/05_2002/254.htm, kde jsou popsány i nálezy, které svědčí pro tuto domněnku), zbývá vysvětlit, jak tedy Země opět rozmrzla. Existuje několik možností, které by mohly nastartovat tento proces:
– zvýšená sluneční aktivita (nepravděpodobné)
– zvýšená geotermální/sopečná aktivita (v celosvětovém měřítku nepravděpodobné)
– dopad nebeského tělesa (nemáme doklady)
– změna barevných vlastností povrchu (následkem čeho?)
– změna chemického složení atmosféry.

Výše uvedený článek v časopise Vesmír si všímá především poslední možnosti. Podle autora článku ve chvíli, kdy zmrzla voda, přestal zřejmě fungovat cyklus výměny oxidu uhličitého. CO2 nebyl splachován do řek a moří a ukládán v sedimentech. Zvýšená koncentrace CO2 vyvolala skleníkový efekt a Země opět rozmrzla.
Zajímavé v této souvislosti je, že k onomu zamrznutí Země mohlo dojít asi před 600 miliony lety – tedy krátce před tím, než se objevila fauna Ediakara, zřejmě první úplnější společenství mnohobuněčných organismů. Není zatím jasné, zda kambrická exploze vycházela z fauny Ediakara a nebo zda tato vyhynula a k vývoji mnohobuněčných organismu muselo dojít nanovo (ostatně není známo ani třeba to, zda mnohobuněčnost v živočišné říši vznikla jednou, dvakrát či třikrát).
Klimatický zlom bychom však do našich myšlenkových schémat docela potřebovali. Globální doba ledová by totiž mohla narušit tehdejší ekosystémy, způsobit velké vymírání – a poté opět rychlý nástup nových forem života, těch mnohobuněčných.
Stephen Jay Gould označil vznik života za jev celkem zákonitý, mnohem "zázračněji" však působí vznik mnohobuněčných organismů. Představa globální doby ledové by snad mohla být příspěvkem k vysvětlení tohoto fenoménu. Fakt, že bakterie dnes najdeme i v mrazivé Antarktidě, svědčí o tom, že bez kapalné vody nemohl pozemský život vzniknout, ale jeho primitivní formy mohly zalednění přežít a dočkat se příznivého obratu…

autor Pavel Houser