Student World

Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner uvádějí, že s bezpečnostními riziky je tomu naopak, než by se zdálo. Srovnávají, kolik v USA zemře každoročně následkem dopravních nehod opilých chodců (pád do vozovky, přebíhání silnic a dálnic…) a kolik lidí při nehodách způsobených opilými řidiči. Potom vezmou data o tom, kolik Američané za rok nachodí kilometrů a kolik najezdí. Vychází jim, že pohybovat se automobilem je z tohoto hlediska výrazně bezpečnější než pohybovat se pěšky.

Teď přichází trošku sporná dedukce. Jiné statistiky říkají, že 1/225 cest automobilem je v přepočtu na vzdálenost provedeno opilým řidičem. Autoři odhadnou, že něco podobného platí i pro cestu pěšky (mimochodem, dospělí Američané prý za rok v průměru nachodí pouze 69 km). V přepočtu na „kilometr podnapilé cesty“ pak řízení auta vychází mnohem bezpečněji, až řádově.

Samozřejmě lze namítnout, že opilý řidič ohrožuje i jiné, to ovšem opilý chodec také. Navíc – jestliže se u nehod opilých řidičů počítají všechny oběti, pravděpodobnost, že on sám vyvázne, je ještě vyšší (což v důsledku může každý samozřejmě hodnotit jinak).

Přirozeně jsou zde i další aspekty. Ne všechny nehody končí smrtelně, při řízení v opilosti můžeme ale nadto způsobit finanční škodu na vozidle, dostat se do problémů s policií apod. Nicméně i tak jsou závěry nečekané.

Jak by to bylo u nás? V městech v ČR s fungující veřejnou dopravou je riziko cesty domů bez auta zřejmě nižší… (?).

V dedukci je trochu sporný předpoklad, že podíl „cesty uražené v opilosti“ bude stejný při chůzi i při řízení automobilu. Víme, že opilí řídit nemáme, takže opilí se vydáme pěšky spíše s větší pravděpodobností než střízliví. Z čehož by vyplývalo, že pěší cesta v opilosti je bezpečnější, než ukazují výsledky (ale zase důsledkem opilosti může být lenost…).

Zdroj: Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner: SuperFreakonomics, HarperCollins, 2009

autor Pavel Houser