Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Na tom by stále ještě nebylo nic divného. Každý máme v různé míře dáno, jak nám (cizí) jazyky jdou, a bylo by divné, kdyby to nijak nesouviselo s genetickou výbavou. Nyní se ale ukázalo, že genetické rozdíly mezi populacemi různých oblastí korelují s typem jazyka.

Vědci se soustředili na rozdíly mezi tónovými a netónovými jazyky (příkladem první skupiny je čínština, kterou je následkem tohoto rozdílu pro Evropana často prakticky nemožné se v dospělosti slušně naučit). Dan Dediu a Robert Ladd z Edinburgh University zjistili, že obyvatelé „tónových“ a „netónových“ oblastí se liší variantami genů ASPM a Microcephalin, které se podílejí na stavbě mozku. Ti lidé v netonální oblasti, kteří mají tonální varianty genů, se pak dokáží lépe učit i jazyky typu čínštiny.

Mohl by z toho vzniknout nový obor, který by zkoumal vztah mezi evolucí jazyků a genetikou/neurovědami.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:

– Podle výzkumu jsou tónové jazyky složitější, protože obsahují jednu úroveň navíc. K jejich zvládnutí je třeba mít speciální dispozice/nástroje (naopak to zřejmě neplatí). „Normální“ jazyky jsou sice jednodušší a tedy ochuzené o určitou dimenzi sdělnosti, ale mohou být pro své nositele výhodnější v jiném ohledu – například se dají v dětském věku rychleji zvládnout.

– Zajímavé by bylo zjistit, jaké varianty příslušných genů jsou původní. Krom úvah o tom, jaké selekční tlaky mohly stát za rozšířením novější varianty, bychom také mohli lépe porozumět evoluci lidského jazyka (tj. byla by zde určitá nápověda, jaký typ jazyka je starší/původnější).

– A pak je zde ještě otázka evoluce jazyků (současná čínština rozhodně není totožná s jazykem, kterým se zde mluvilo před 3 000 lety) a migrací, při nichž jedna skupina obyvatel přijala jazyk jiné (třeba zrovna Čína ovšem ve své historii dokázala jazykově asimilovat okolních populací celou řadu, takže překážky tohoto typu nepřekonatelné být nemohly).

autor Pavel Houser