Student World

Americký analytický filozof Quine přišel se zajímavým přístupem k tradičnímu rozdělení vět (výroků, soudů, tvrzení…) na syntetické a analytické (analytické věty jsou takové, jejichž pravdivost je dána „logicky“, nevyplývá z empirického stavu světa).
Quine je přesvědčen, že mezi syntetickými a analytickými výroky ve skutečnosti neexistuje žádná ostrá hranice. Vezměme si výrok:

Psi jsou savci.

Je syntetický, nebo analytický? Tady samozřejmě záleží na tom, jak přesně použitým pojmům rozumíme. Nicméně zdálo by se, že „pes“ a „savec“ jsou jména určitých entit a je otázkou, zda jedna je podmnožinou druhé. Ať už se rozhodneme pro jakékoliv řešení, vyplývalo by z toho, že při určitém chápání pojmů je to, zda jde o větu syntetickou nebo analytickou, prostě objektivním faktem (bez ohledu na to, zda si je toho člověk, který větu pronese, vědom).
Quine ovšem vidí problém jinak. Uvádí (samozřejmě krajně hypotetický) příklad, kdy objevíme něco velmi podobného psům, co ovšem nebudou savci. Pokud by výrok Psi jsou savci byl analytický, museli bychom říct, že se o psy nejedná. Kdyby byl syntetický, mohli bychom na základě empirie prohlásit „nenene, zjistili jsme, že ne všichni psi jsou savci, původní věta je nepravdivá“. Quine ovšem tvrdí, že o tom dopředu nemusíme bádat a rozhodneme se až podle aktuální situace, třeba dle toho, jak moc pes-nesavec bude jinak připomínat psa (viz výše, příklad je to poněkud extrémní).

Jinak řečeno, podle Quina to není tak, že by se výroky dělily na syntetické a analytické. Můžeme jim přisuzovat různý status, celé toto rozdělení je dle něj chybné.

Zdroj: Jaroslav Peregrin: Kapitoly z analytické filosofie, Filosofia, Praha 2005

autor Pavel Houser