Student World

Poznámka Pavel Houser: Následující seriál vycházel v roce 2007 v časopisu Business World. Na Science Worldu zveřejňujeme verzi textů před redakčními úpravami. Aktuálnost údajů je samozřejmě ovlivněna ročním zpožděním od původního vydání, nicméně i tak se domnívám, že seriál zde stojí za zveřejnění.

Toshiba patří nejen k nejstarším, ale i neznámějším japonským firmám. Kdo by neznal notebooky, kancelářskou techniku nebo spotřební elektroniku nesoucí značku Toshiba? Odborná veřejnost si pak s Toshibou spojuje i strojírenská zařízení, radarové systémy a lékařské diagnostické přístroje. Tento dnes již nadnárodní gigant je ovšem také výrobcem technologií pro jadernou energetiku, komponent pro rychlovlak Tsubame Shinkansen či přístrojů pro japonský vesmírný program.

Toshiba vznikla spojením dvou významných japonských podniků, jejichž kořeny sahají do předminulého století, do časů éry Meidži, během níž se do značné míry utvářela podoba moderního Japonska. V období Meidži se země vycházejícího slunce začala vymaňovat z izolace a přetvářet podle evropského vzoru. Státoprávní uspořádání se změnilo na konstituční monarchii, což omezilo strnulou moc šóguna, císařova generalissima, jenž do té doby po feudálním způsobu vládl zemi. Reformy, které podle vzoru západních zemí vyhlásil císař, vytvořily také prostředí pro podnikání. Tím začal pozoruhodný průmyslový rozmach, jehož odvrácenou stranou bylo posílení japonského nacionalismu a modernizace armády.
V té době začalo Japonsko také rozvíjet své územní nároky. Prvním důsledkem byla čínsko-japonská válka, která vypukla v roce 1894. Díky dobře vyzbrojené armádě v ní Japonci hravě zvítězili, Čína musela nejen uznat nezávislost Koreje, odstoupit Tchaj-wan a Pescadorské ostrovy, ale také zaplatit Japonsku válečné reparace. Období Meidži znamenalo pro Japonsko vybudování základů pro průmyslový rozvoj, ale i získání velmocenského postavení ve východní Asii, což mělo později vlivem vzrůstajícího japonského nacionalismu a xenofobie bohužel pro celou oblast – nakonec však i pro samotné Japonsko – tragické důsledky.

Génius technických zázraků

Za zakladatele Toshiby je považován japonský vynálezce a všeuměl Hisašige Tanaka. Ten ve svých šestasedmdesáti letech založil v roce 1875 manufakturu Tanaka Seizo-sho (Tanakův strojírenský závod), jednu z prvních japonských strojírenských a elektrotechnických firem vůbec.
Hisašige Tanaka, jemuž lidé říkali „karakuri giemon“ (génius technických zázraků), prožil většinu svého života v uzavřeném Japonsku, kde vládl řád podobající se středověkému feudalismu. Byl synem prostého řemeslníka, ale přesto si díky své vynalézavosti získal věhlas po celé zemi. Tanaka nenavštěvoval žádné školy, měl však neobyčejný technický talent a schopnost neustálého sebevzdělání. Od útlého dětství konstruoval a vyráběl řadu podivuhodných mechanických vylepšení a zábavných předmětů, určených jak k zjednodušení práce, tak i pro pobavení svého okolí. Nejznámější z jeho důmyslných hraček byla loutka Yumihiki Douji – dokázala vystřelit z luku šíp, který vždy zasáhl terč, umístěný ve dvoumetrové vzdálenosti.
Tanakova vynalézavost se však zdaleka neomezovala pouze na mechanické hračky. Jako první v Japonsku zkonstruoval parní lokomotivu, ačkoli nikdy předtím parní stroj neviděl. Technická řešení, jež použil, čerpal z holandské příručky, respektive pouze z nákresů, která tato příručka obsahovala, neboť holandsky neuměl. Mezi jeho další praktické vynálezy patřila loď poháněná alkoholem či multifunkční mechanické hodiny Man-nen Dokei, které byly ve své době považovány za technický zázrak. Tyto unikátní hodiny, jdoucí na jedno natažení dvě stě dnů, jsou dnes ve vlastnictví Toshiby. Společnost dokonce před třemi lety ve spolupráci s japonským Národním muzeem vědy iniciovala národní projekt s cílem analyzovat mechanismus chronometru Man-nen Dokei. Nakonec byly vytvořeny dvě funkční repliky těchto hodin, přičemž jedna z nich byla vystavena na Expu 2005 v Aichi.
Tanakův obchod v někdejším hlavním městě Kjóto, průmyslovém a manufakturním centru Japonska, byl sice nevelký, ale prosperoval. Jeho tvořivý talent se zde neztratil. Když s příchodem nového císaře začaly reformy, které zahájily zmíněnou éru Meidži, byl už Tanaka ve věku, kdy si lidé zpravidla užívají zasloužený odpočinek. Na ten ale Tanaka nemyslel. Naopak, chopil se příležitosti, o níž snil celý život, a založil si vlastní firmu. Ještě za jeho života hrál Tanakův strojírenský závod klíčovou roli v rozšíření japonské telegrafní sítě.
Když došlo na začátku 20. století k přejmenování Tanakova závodu na Shibaura Seisaku-sho, jednalo se už o velký podnik, který vedle telegrafických přístrojů vyráběl nejrůznější strojírenská a elektrotechnická zařízení. Tanaka byl v té době již patnáct let na věčnosti, ale jeho tvůrčí odkaz žil dál.

Japonský Edison

Druhou firmou, která položila základy nadnárodní korporace Toshiba, byla Tokyo Denki Ltd., první japonský výrobce žárovek. Vznikla rovněž v období Meidži a jejím zakladatelem byl inženýr Ichisuko Fujioka.
Ichisuko Fujioka, označovaný dnes jako „japonský Edison“, měl zcela odlišné podmínky pro svůj rozvoj než Hisašige Tanaka, jenž se musel spoléhat pouze sám na sebe. Fujioka především nebyl samoukem – jako nejstaršímu synovi samuraje se mu dostalo skvělého vzdělání. Žil již v době, kdy už se Japonsko zbavovalo uzavřenosti před světem. Při studiu matematiky a fyziky na tokijské univerzitě se se seznámil s britským profesorem Williamem Ayrtonem, který mu předal nejnovější poznatky, zvláště z rozvíjejícího se oboru elektrotechniky. Nadaného japonského mladíka příběhy vědců a vynálezců západního světa zaujaly tak, že se rozhodl jít v jejich stopách. Jeho cílem bylo vyrábět elektrické přístroje v Japonsku! Aby si rozšířil znalosti a seznámil se s praxí, vypravil se na studijní cestu do Spojených států. Zde dokonce pracoval ve firmě Thomase Alvy Edisona, tehdejšího „krále vynálezců“, jenž ho v mnohém inspiroval.
Po návratu do Japonska přednášel Fujioka na univerzitě, ale zároveň hledal způsob, jak uskutečnit svůj cíl. Věděl, že musí začít od základů – výrobou žárovek. Podnikatele Šoichiho Mijošiho, jehož seznámil se svým projektem, myšlenka nadchla. Společně v roce 1890 založili společnost Hakunetsu-sha & Co., která se zakrátko stala největším japonským producentem žárovek a elektrických lamp.
Fujioka si sice splnil svůj velký sen, ale to neznamenalo, že tím jeho ambice zůstaly naplněny. Naopak, stejně jako Tanaka zůstal činný do konce svého života. Společně se svými spolupracovníky osobně řídili konstrukci a instalaci prvního japonského elektrického výtahu ve dvanáctipodlažním obchodě Ryounkaku v Asakuse či zajišťovali technologii pro první japonský elektrický vlak. Když se na konci 19. století firma změnila název na Tokyo Denki, šlo již o renomovanou společnost, která byla známa takřka po celém Japonsku. Její prestiž později posílilo obchodní partnerství s Edisonovou General Electric. Tokyo Denki se vedle výroby osvětlovací techniky v té době začala orientovat i na domácí spotřební zboží a přinesla na japonský trh například první elektrickou pračku a ledničku.
Spojením obou firem, Shibaura Seisaku-sho a Tokyo Denki, vznikla v předvečer druhé světové války velká japonská společnost Tokyo Shibaura Denki, pro kterou se zakrátko vžil zkrácený název Toshiba.

Ekonomický zázrak

Když japonský militarismus rozpoutal druhou světovou válku ve východní Asii, volnému podnikání to rozhodně nepřálo. Firmy byly nuceny zavést bezohledné programy válečné výroby. Důsledky, které to pro celou zemi mělo, není třeba připomínat. Zato po válce začalo poničené hospodářství znovu nabírat nový vítr do plachet. Ačkoli se japonská společnost i veškerý průmysl se rozvíjely podle amerického vzoru, a země si zakrátko našla svou cestu.
Tokyo Shibaura Denki byla jednou z prvních firem, které vstoupily na japonskou burzu. Válka zdevastovala značnou část japonského průmyslu a Toshiba se dostala do nesnází, nicméně s podporou mocné obchodní skupiny Mitsui se z poválečné krize vzpamatovala a začala opět vzkvétat. Pomohla ji k tomu i výrazná restrukturalizace – z rigidního, zčásti ještě feudálního systému hierarchie a řízení se začala tvořit dynamická firma zaměřující se na moderní technologie. V roce 1950 měla Toshiba už podrobně vypracovaný plán, který stanovoval, jak uspět nejen na japonském trhu, ale proniknout i do silně konkurenčního zahraničního prostředí.
Tehdejší výkonný ředitel Tošiwo Doko vsadil úspěch na inovace, což se vyplatilo. Důkazem je například podíl společnosti na konstrukci prvního japonského počítače TAC. Podnět vzešel od profesora elektroinženýrství Šigeru Mita, jehož inspiroval článek o americkém počítači EDVAC (Electronic Discrete Variable Automatic Computer). Do projektu konstrukce prvního japonského počítače, podporovaného japonským Ministerstvem školství, vědy a kultury, se záhy zapojila Toshiba. Zatímco tým Šigeru Mita vyvinul software, úkolem Toshiby bylo zajistit hardwarové součástky.
Počítač TAC, osazený sedmi tisíci elektronkami, byl zkompletován na Univerzitě v Tokiu v roce 1953, ale do provozu se jej podařilo uvést až v roce 1959. Řada pracovníků, kteří se na projektu, uplatnila později poznatky při rozvoji japonského počítačového průmyslu.
Díky své jednoduché, ale efektivní strategii položil Tošiwo Doko nové základy, na kterých začala vyrůstat nadnárodní gigantická společnost. Podařilo se mu výrazně posílit export, zejména na americký trh, kam Toshiba začala dodávat jak průmyslová zařízení (např. turbíny a elektromotory), tak spotřební zboží (televizory, klimatizace, domácí elektrické přístroje). Ve Spojených státech a později i v zemích západní Evropy vytvořila v 60. letech Toshiba vlastní prodejní síť a získala status nadnárodního koncernu s širokým rozsahem výrobků v mnoha oborech a postupně i výrobou rozmístěnou po celém světě. Na konci 60. let zaměstnávala přes 100 tisíc lidí a byla čtvrtou největší japonskou společností.
.
Od polovodičů po jaderné elektrárny

V roce 1978 společnost oficiálně přijala název Toshiba Corporation. O dva roky později představenstvo jmenovalo výkonným ředitelem Šoichiho Sabu, původním povoláním elektrického inženýra. Že to byla dobrá volba, se ukázalo záhy; Saba měl nejen odborné znalosti, ale i intuici. Věděl, že má-li společnost obstát v mezinárodní konkurenci, nestačí pouze vyrábět kvalitní produkty. Musí stále přicházet s novými, dokonalejšími produkty.
Po analýze trhu se Saba rozhodl posílit výzkum v oblasti polovodičů, počítačů a telekomunikačních technologií. Díky investicím, které směroval do výzkumu polovodičových technologií, se Toshiba zakrátko stala jedním z největších výrobců čipů na světě (viz rámeček Flashové paměti).
Pokud jde o počítače, zaměřil se na mobilní zařízení, což byla, jak se brzy ukázalo, rovněž prozíravá volba. V roce 1985 představila společnost první notebook kompatibilní se standardem IBM na světě. Nesl označení T1100. Byl vybaven procesorem Intel 80C88, namísto pevného disku disponoval pouze floppy diskem, displej měl rozlišení 640×200 pixelů. Se svými rozměry a hmotností kolem 4 kilogramů se jednalo o revoluci v oblasti přenosných počítačů. A co víc, notebook měl integrovaný slot pro externí modem – to byl první krůček k integraci online komunikace a mobilní výpočetní techniky.
Toshiba T1100 zahájila éru notebooků. Mnozí uživatelé zakrátko objevili výhody mobilních technologií a přenosné počítače se staly běžným artiklem. Rozšíření internetu na začátku 90. let umožňovalo pracovníkům být neustále ve spojení se svou firmou. Toshiba v té době uvedla na trh model T4400 SX, který nabízel podporu linky ISDN, umožňující rychlejší připojení na celosvětovou počítačovou síť.
Následovala řada Portégé – tyto ultramobilní notebooky byly v době svého uvedení na trh o 30 % lehčí než konkurenční produkty a navíc nabízely zdokonalenou konektivitu, zahrnující e-mail, fax i síť LAN. Toshiba Portégé 610TC pak přinesla barevný TFT LCD monitor (9,5“ displej nabízel barvy v „true“ kvalitě – 16,7 milionů barev).
Od té doby došlo k obrovskému nárůstu výkonu a možností notebooků, přičemž Toshiba si v oblasti přenosných počítačů udržela své výsostné postavení. Přicházela stále s novými mobilními technologiemi a vylepšeními, jednalo se o nové displeje, baterie a technologie pro zvýšení jejich životního cyklu, optické mechaniky, malé pevné disky určené do přenosných počítačů či technologie pro komunikaci s okolím. Vedle zmíněné řady Portégé, zaměřené na mobilitu, nabízí řady Satelitte (jejíž cílovou skupinou jsou domácí uživatelé) a Tecra (která se obrací na podnikovou klientelu) . Nejnáročnějším zákazníkům je určena řada multimediálních notebooků Qosmio, jež v sobě kombinuje TV tuner, audio a video přehrávač včetně HD DVD (viz rámeček HD DVD versus Blu-ray).
Zatímco notebooky a spotřební elektronika se značkou Toshiba jsou uživatelům ve střední Evropě notoricky známy, o divizích společnosti působících v těžkém průmyslu a energetice vědí zpravidla jen pracovníci daných oborů. Toshiba produkuje obráběcí frézy, elektromotory, elektrické rychlovýtahy, ale také zařízení pro jaderné elektrárny. V minulém roce uspěla ve výběrovém řízení na odprodej jaderně strojírenské firmy Westinghouse, Electric Copany, které vyhlásil koncern British Nuclear Fuels Limited (BNFL). Tato akvizice má podstatně rozšířit podnikání koncernu Toshiba v jaderné energetice, neboť se stane globálním dodavatelem dvou základních typů reaktorů (varných BWR a tlakovodních PWR). Toshiba očekává, že do roku 2020 světový trh v jaderné energetice naroste o padesát procent v porovnání s dnešním stavem a společnost se tak stane světovým leaderem v jaderných technologiích. Možná to bude banální zakončení, ale nemůžeme si jej odpustit: Co by tomu asi řekli Hisašige Tanaka a Ichisuke Fujioka?

Z historie společnosti Toshiba

1875 založení manufaktury Tanaka Seizo-sho.
1890 založena společnost Hakunetsu-sha, první japonský výrobce žárovek.
1899 Hakunetsu-sha přejmenována na Tokyo Denki.
1904 Tanaka Seizo-sho přejmenována na Shibaura Seisaku-sho.
1930 první japonská elektrická pračka a lednička.
1939 spojením Shibaura Seisaku-sho a Tokyo Denki vznikla Tokyo Shibaura Denki, neoficiálně označovaná jako Toshiba.
1942 Toshiba vyrobila první japonský radar.
1959 společnost představuje první tranzistorový televizor a mikrovlnou troubu.
1964 získání zakázky na elektrické vybavení rychlovlaku Tokaido Shinkansen.
1967 první automatická čtečka poštovních směrovacích čísel.
1970 první barevný videotelefon.
1978 společnost oficiálně přejmenována na Toshiba Corporation.
1981 Toshiba vyvinula první japonské diagnostické zařízení založené na magnetické rezonanci (MRI).
1984 NOR flash paměť (viz rámeček Věk flashových pamětí)
1985 T1100, první laptop kompatibilní se standardem IBM na světě.
1987 tzv. Toshiba-Kongsberg skandál, společnost ilegálně dodávala strategicky významné komponenty Sovětskému svazu a zemím východního bloku.
1989 NAND flashová paměť.
1996 subnotebook Libretto.
1998 Toshiba vyvinula MPEG 4, formát pro kompresi video dat.
2001 kontrakt s Orion Electric posílil Toshibu na americkém trhu.
2004 představen 0.85palcový harddisk, využitelný v mobilních zařízeních. Ve spolupráci se společností Canon vyvinula Toshiba SED (Surface-conduction Electron-emitter Display), technologii nové generace plochých obrazovek.
2005 Toshiba oslavila 130 let úspěšného působení na trhu. Společně s firmami Hitachi a Matsushita založila Toshiba společnost IPS Alpha, zaměřenou na výrobu LCD panelů.
2006 první přehrávač HD-DVD na světě (viz rámeček HD DVD versus Blu-ray).
2007 Portégé R500, nejlehčí notebook na světě (779 gramů)

Hisašige Tanaka (1799-1881), japonský vynálezce a podnikatel, zakladatel Tanaka Seizo-sho, první japonské společnosti, která vyráběla telegrafické přístroje; technik a vynálezce, známý po celém Japonsku jako „génius technických zázraků" (Karakuri Giemon). Od roku 2005 uděluje Toshiba cenu Hisašigeho Tanaky, která je udělována nejlepším výzkumným pracovníkům společnosti.
Ichisuke Fujioka (1857-1918), japonský vědec a podnikatel, historiky je označován jako „japonský Edison“. Spoluzaložil firmu Hakunetsu-sha, prvního japonského výrobce žárovek. Díky osobnímu přátelství navázal spolupráci s Edisonovou společností General Electric. Zkonstruoval první japonský elektrický vlak, zasloužil se o vznik první japonské elektrické dráhy, v Tokiu řídil stavbu pěti elektráren.
Tošiwo Doko (1893-1988), japonský manažer; v 50. a 60. letech CEO společnosti Toshiba. Zasloužil se o vstup společnosti na mezinárodní trhy. Později prezident Japonské federace ekonomických organizací (Keidanren). Byl rovněž předsedou rady dohlížející na privatizaci japonských železnic. Založil vysokou školu pro japonské dívky, kterou po dlouhá léta finančně podporoval. (Zvláštností je, že i v době, kdy působil v nejvyšších manažerských funkcích, odmítl limuzínu s osobním řidičem a do práce dojížděl vlakem.)
Tadaši Okamura (*1938), japonský manažer. Vystudoval práva na univerzitě v Tokiu a ekonomii na americké univerzitě ve Wisconsinu. Ve společnosti Toshiba působí od roku 1975, vystřídal řadu vysokých postů, v letech 2000-2004 prezidentem a CEO společnosti, v současnosti předseda správní rady Toshiby. Dokázal udržet společnost v černých číslech v nesnadných letech japonské recese a splasknutí „internetové bubliny“; zasloužil se o posílení investic do výzkumu (např. nanotechnologie, mezinárodní projekt technologie jaderné fúze). Jako předseda představenstva usiluje o prohloubení spolupráce s Evropskou unií: zasazuje se o harmonizaci patentového systému, spolupráci ve vědeckém výzkumu a výměnu studentů a pedagogů.
Fujio Masuoka (*1943), japonský fyzik. Vystudoval fyziku a elektrotechniku, studium ukončil v roce 1971doktorátem na univerzitě v Tohoku. Téhož roku nastoupil do výzkumného střediska Toshiby, kde byl zaměstnán do roku 1994. Při práci na DRAM paměti vyvinul NOR flash paměť. Později tuto technologii zdokonalil (NAND flash paměť). V současnosti profesor na univerzitě v Tohoku.
Atsutoši Nišida (*1943), japonský manažer, současný prezident a CEO společnosti Toshiba. Vystudoval politologii a ekonomii na univerzitě Waseda a právo na univerzitě v Tokiu. Do společnosti Toshiba nastoupil v roce 1975, bezmála za deset let se stal viceprezidentem Toshiba Europe. Od roku 1995 vedoucí manažer divize osobních počítačů. Po řadě vysokých postů byl v roce 2004 jmenován prezidentem a výkonným ředitelem Toshiba Corporation.
Hideo Katoaka (*1966), japonský vědec. Od roku 1987 pracuje ve vývojových střediscích Toshiby. Jeho tým vyvíjel první webové stránky společnosti a zajišťoval strategii onlineového prodeje. Podílel se na vývoji technologie HDD a DVD drive. Stal se prvním laureátem ceny Hisašego Tanaky.

Věk flashových pamětí

Flashové paměti používá dnes skoro každý, mnozí, aniž si to uvědomují. Nemusí to být totiž zrovna „fleška“ s UBS konektorem, flashové paměti s NAND čipem začínají být všudypřítomné.
Základ technologie flashové paměti vyvinul v roce 1984 ve výzkumném středisku společnosti Toshiba japonský fyzik Fujio Masuoka (tzv. NOR flash). Řešení vzešlo ze snahy vylepšit DRAM paměť, která ztrácí svůj datový obsah při odpojení od elektrického proudu. Technologii si se svými spolupracovníky Masuoka nechal patentovat pod názvem Electrically Erasable, Programmable Read-Only Memory (EEPROM). Jeden z jeho kolegů ji ovšem začal označovat „Flash“ (blesk), který se později vžil. Toshiba si bohužel uvědomila význam vynálezu až v roce 1988, kdy obdobné řešení představil Intel. Masuoka o rok později technologii zdokonalil (tzv. NAND flash), ale v témže roku přišla se stejným řešením společnost Samsung Corporation, dnes hlavní konkurent Toshiby v oblasti NAND flashových pamětí.
Technologie NAND flashových pamětí se ukázala jako extrémně perspektivní a Toshiba stejně jako její konkurenti investují nemalé prostředky jak do vývoje, tak i do stavby produkčních kapacit. NAND čipy našly široké využití v různých typech paměťových karet (např. SD Card, SmartMedia a CompactFlash), jsou základem paměťových médií používaných v mobilních zařízeních – v mobilních telefonech, digitálních fotoaparátech či přehrávačích digitalizované hudby. Odtud ona na začátku zmíněná všudypřítomnost. NAND flashové paměti se začínají objevovat i v počítačích. Buď samostatně, anebo to jako součást – či spíše jakási nadstavba – pevných disků. Výhody, které s sebou přinášejí hybridní pevné disky používající NAND čipy, zahrnují výrazné snížení spotřeby energie a váhy vůči klasickým diskům, odolnost proti nárazu, urychlení náběhu a celkového provozu počítače.
Analytici předpokládají, že poptávka po NAND flash pamětech v následujících letech stále výrazně poroste. Z tohoto důvodu Toshiba v minulém roce oznámila, že ve spolupráci se společností SanDisk vybuduje továrnu na NAND flash paměti za 5,2 miliardy dolarů. Nový závod bude stát v prefektuře Iwate na severu Japonska a zahájí výrobu již v příštím roce.

Viz také:
Pohledy ho historie světových IT firem (1): Xerox
Pohledy ho historie světových IT firem (2): IBM
Pohledy ho historie světových IT firem (3): Apple
Pohledy ho historie světových IT firem (4): Hewlett-Packard
Pohledy do historie světových IT firem (5): Dell
Pohledy ho historie světových IT firem (6): Intel
Pohledy ho historie světových IT firem (7): Lenovo

autor Jan Kapoun