Proč došlo k úpadku pohanských kultů
Člověk | 29.06.10
O podivném přelomu na konci antiky se zde již psalo mnohokrát. Nyní drobný příspěvek k otázce, proč se křesťanství prosadilo v konkurenci s jinými náboženskými či filozofickými systémy.
Sdílet
Základní teze, kterou zastává níže uvedená kniha, zní zhruba takto: Nástup křesťanství nebyl výsledkem nějaké vnitřní síly tohoto náboženství, ale úpadku tradičního „pohanství“. Jinak řečeno: Klasické náboženství bylo odsouzeno k zániku (byť se pozdní novoplatonici snažili o opak a podivným způsobem svůj filozofický systém na náboženství navázali) a další souboj se odehrával mezi novými kulty: křesťanstvím (a mezi jeho různými podobami), gnosí, mithraismem, manicheismem. Tam zřejmě už rozhodla právě mocenská podpora.
„Klasické náboženství“ začalo ve 3. stol n. l. údajně upadat především z následujícího důvodu: příslušné kulty byly lokální, navázané na konkrétní místo. V Athénách se neuctívala nějaká obecná Athána, ale jedna podoba této bohyně. Prosperita těchto kultů byla svázána se zájmem místních elit. 1. a 2. století n. l. tomuto uspořádání vesměs přálo, císaři podporovali místní elity, ty ale současně měly určitý strop – nebylo možné přerůst hranice příslušné oblasti, tudíž peníze se utrácely „doma“.
Od 3. století se situace změnila. Císaři již ani nepředstírají, že by pro ně místní elity byly partnery. Přibývají jim tíživé povinnosti, naopak chaos umožňuje vzestup a získání mocenských pozic v centru. Z toho vyplývá, že náhle není efektivní investovat své prostředky (např.) do podpory místních kultů - a ty nezadržitelně upadají.
V okamžiku, kdy Konstantin křesťanství nejprve legalizuje, zrovnoprávňuje a poté i začíná prosazovat, je v Římské říši podíl křesťanů stále mizivý – cca 5-10 %, souvislejší enklávy jsou jen v pár oblastech na východě říše. Hlavním protivníkem už ale pro křesťanství nejsou „klasické“ kulty, které mizí.
Zde již několikrát zmiňovaný E. R. Dodds kritizoval „znáboženštění“ pozdního novoplatonismu. Níže uvedená kniha chápe tento proces tak, že novoplatonici po Porfyriovi viděli úpadek klasického náboženství, které pokládali za součást klasické kultury – a snažili to vše uchovat tím, že to (rituály, oběti, věštby...) včlenili i přímo do svého filozofického systému. Což přirozeně z dnešního pohledu působí bizarně.
Zdroj: Radek Chlup: Proklos: Herrmann & synové, 2009
Poznámka: Jistě člověka napadne i řada jiných interpretací/výkladů.
Další články z rubriky
Související články
Nahrává se..
Videa
Chobotnice mění průhlednost stejně rychle jako displej Amazon Kindle
Maskování chobotnice se svou rychlostí vyrovná...
Komentáře
09.08.10, 17:18 JAVOT
Pohanství, kult a jiné nedefinované lidské touhy a naděje.
Vážení,
kult byl a zůstal ve všech činnostech k uctívání nadpřirozeného. Nelze přehlížet touhu jedince po ochraně od nadřirozeného, silnější, všemocného, případně usmířit hněv a zlobu ze stejných sfér. Tuto snahu bych neomezoval jen na lidský druh.Živí tvorové vždy hledali, hledají a budou hledat přízeň a výhody od mocnějších nejlépe z jiného světa. (chovaná zvířata,domorodci až po současné "převzdělaného" intelektuála.Uctíváním té či oné formy kultu se neznehodnucuje forma jiná.Lidská bytost je od narození agresivní a její agresivita roste s tím, čím více mizí strach z jeho predátorů. Když predátor zdánlivě zmizel přebírají jeho úlohu lidé sami. A pak hledají odlišnosti u jedinců svého rodu a snaží se je vtěsnat do svých dimenzí, představ a chápání. Od pradávna pak člověk vyznávající svůj kult, svým pohledem nutí jiné převzít jej také. Pak od jemného nátlaku až po vraždění využije všeho. Bohužel všechna stávající nábožeství i minulé nejen pohanské kulty prolévaly krev i ničili modly druhých. Ani Křesťanství se tomu nevynulo. Nic se však nic nemění, že můj i tvůj Bůh je nám vzácná, milovaná bytost v kterou s důvěrou doufáme a která nám pomáhá žít život zde i jinde snáze.
S pozdravem Jiří Ant.Votýpka
12.07.10, 22:11 n.o.s
lži
pohané se nevzdali protože jejich náboženství bylo mrtvé ale především proto že chtěli žít, křesťanství je lež je to vylhaná perverze rozpoutali teror, aby svůj teror ospravedlnili vylhali si tisíce svých mučedníků (především vyšinutých psychopatů) jakmile se dostali k moci všechny ideály hodili za hlavu, ženy a otroci v jejich společnosti byli v nekonečně horším postavení než v pohanství samozřejmě vyjma vyšinutých žen které žili v celibátu,
v pohanství pokud zabil muž prostitutku byl potrestán v křesťanství byla tato popravena za mimomanželské smilstvo, např. nalitím tekutého olova do krku
12.07.10, 22:01 n.o.s
lži
opět nemáte pravdu, vaše znalosti této problematiky jsou rovny nule, šíříte nesmysli stále a donekonečna
The Christians, not only in their triumphant exaggerations but in their sheer bulk, today, seriously misrepresent the true proportions of religious history.
They misrepresent, first, because what was written in the past had to be transmitted from generation to generation across succeeding centuries, and those centuries, as everyone knows, constituted a differentially permeable membrane: it allowed the writings of Christianity to pass through but not of Christianity's enemies.
I remind myself of these elementary facts about the shape of our present knowledge of late antiquity only to understand how, on first reading, the record seems to suggest that pagans were not only defeated by the end of the fourth century but had in fact all been converted. Really, however, such was far from true. Historians' consensus, such as it was until at least the 1980s, rested on a corrupt foundation.
Finally, on the subject of the record, there is a surprising reminder; "Saint Augustine did not live in a Christian world. We have studied hundreds of inscriptions illuminating urban life in Africa of the Late Empire. We must conclude that Christianity claims only the very most modest place in these documents."
zdroj: Ramsay MacMullen Christianity and Paganism in the Fourth to Eighth Centuries
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.