Proč zíváme

Člověk | 02.11.11

Zajímavé je, že ani tak jednoduchý a běžný proces, jako je zívání, není objasněn beze zbytku. Především jeho příčiny...


Sdílet Sdílet

Zívání máme spojené hlavně s nudou nebo ospalostí, ale existují situace, které těmto příčinám neodpovídají a zívá se stejně ostošest (údajně hodně zívají třeba atleti před startem nebo studenti před zkouškou). Neplatí ani, že bychom zívali přednostně v nevětraných místnostech, a chtěli tak jakoby „nalapat" více kyslíku. Při obohacování vzduchu kyslíkem nebo naopak oxidem uhličitým se měnila míra únavy, nikoliv však zívání.

Mimoděčné otevírá úst se ovšem vyskytuje i u jiných obratlovců; je tedy možné, že v našem případě je zívání prostě jakýsi evoluční relikt, který je už k ničemu, ale zase neškodí tolik, aby ho selekce odstranila; eventuálně je možné, že druhotně u nás získalo nějakou jinou funkci např. v sociální komunikaci (asi jako vlčí/psí ocas, který primárně sloužil k udržování rovnováhy).

Zívání je opravdu nakažlivé, ale ani zde není mechanismus přenosu vysvětlen jednoznačně. Musíte si být např. vědomi, že někdo zívá, nebo stačí, když to zaregistrujeme periferně (např. když si v MHD čteme a zbytek cestujících pouze zběžně registrujeme)? Každopádně stačí samotná vizuální informace (žádný „pach zívání" apod.), protože zíváme, i když někoho uvidíme zívat ve filmu. Nakažlivost zívání by snad mohla souviset s empatií („klid, já jsem také unavený/také mě to nudí"). Mimochodem, schizofrenici prý zívají málo.

Tady samozřejmě vyvstává otázka, jak je to s nakažlivostí zívání u jiných druhů – podobně jako u člověka to zřejmě funguje i u dalších primátů.

 

Zdroj: Kathrin Passigová, Alex Scholz: Lexikon neznalostí, Ikar 2009

 



autor Pavel Houser


Další články z rubriky

Související články

Tagy

dýchání · únava · schizofrenie

pridatLinkuj | Jagg | Delicious | Facebook | vybrali.sme.sk



Komentáře

02.11.11, 20:04 Wrunx

Svého času se

o tom dst mluvilo, a výsledkem bylo že zívání je signalizace že je organismus připraven na změnu. Ve světle souvislostí to vůbec nezní špatně. :-)

02.11.11, 15:17 jokr

Taky jsem se to kdysi pokoušel "vysvětlit"

O zívání
(o příčinách, nikoliv o~důvodech)

Výchozím předpokladem tohoto vysvětlení je předpoklad,
že zívání není jednoznačně projevem ospalosti. Je to předpoklad anticipační, bude tedy vysvětlen později, v~průběhu samotného rozboru tohoto jevu.
Pustíme se do hledání bezprostředních příčin zívání a protože jsme
odmítli jediný předpoklad, který se nabízel --- ospalost --- začneme samotným aktem zívání, resp. jednoho konkrétního zívnutí, tj. fyzikálně fyziologickými procesy. Položme si tedy zdánlivě banální otázku, co se to vlastně s~člověkem (v~člověku) děje v~okamžiku, kdy zívá. Osoba postižená zívnutím otevírá doširoka ústa, samozřejmě ne však o~své vlastní vůli, ale je k~tomu puzena něčím jen velmi těžko ovladatelným. Dýchací svalstvo se téměř křečovitě zachvívá, plíce ze sebe
vypuzují maximum v~nich setrvávajícího a na kyslík tak již chudého vzduchu a stejně tolik čerstvého si žádají a svého obvykle dosáhnou. Prostě člověk s~otevřenou pusou jednou či i několikrát vydechne a nadechne hlouběji než obvykle.
A~že funkcí dýchání je doprava kyslíku do organismu není třeba nikterak zvlášť zdůrazňovat. Vydáme-li se po stopách kyslíku v~těle zívajícího, nebude dlouho na cestě. Největším spotřebitelem kyslíku a zároveň nejvíce citlivým na jeho nedostatek je mozek a v~těsném závěsu (či spíše podvěsu) mícha, kteří v~dokonalé souhře ovládají a vyvolávají právě popisovaný jev zívání. Můžeme tak na základě předchozího fenomenologického rozboru uzavřít, že i při relativně malém nedostatku
kyslíku ve zmiňovaných orgánech, tyto vybudí organismus k~činnosti, která jim žádoucí prvek zajistí.

Pokračujme však ještě dále. V~jedné místnosti se nachází více
lidí. Alespoň jeden z~nich začne zívat. A~netrvá to nijak dlouho a již zívá i
většina ostatních. Zpočátku jsem se domníval, že tento úkaz lze vysvětlit převážně mechanicky. První člověk zívá a vyrovnává tak vlastní kyslíkový deficit. Současně však s~tím, jak jeho plíce náhle pojmou větší objem vzduchu --- tento musí někde chybět --- vytvoří se v~místnosti podtlakrelativní nedostatek vzduchu, jehož důsledek je snížení dodávky
kyslíku ostatním přítomným. Ti opět mají potřebu vyrovnat svůj kyslíkový dluh, zívají a kruh se uzavírá. (Všimněme si té skutečnosti, že u~intenzívně se pohybujícího člověka --- běžícího, jedoucího na kole, prostě bohatě zásobujícího organismus kyslíkem přirozeným způsobem v~otevřeném prostoru --- nebylo zívání pozorováno. Zajímavé by jistě bylo zjistit, jak
tonoucí, který má evidentně kyslíku nedostatek, přemáhá nutkání
--- má-li jaké --- k~zívnutí, které by se mu mohlo stát osudným).

Tomuto mechanickému vysvětlení však odporuje skutečnost,
že člověk má často nutkání k~zívnutí, i když někoho pouze vidí zívat. A~to třeba i přes sklo nebo na televizní obrazovce, kde vysvětlení fyziologickým
nedostatkem kyslíku je nepoužitelné a mnohé k~vysvětlení zřejmě zůstane
psychologii. (Pokud ovšem nevystačíme s~podmíněným reflexem, kdy stačí člověku vidět zívajícího, okamžitě se kdesi v~podvědomí rodí představa možných snížených dodávek, přijímají se bezpečnostní opatření,
...)
Ale věc je ještě složitější. Není ani třeba nikoho
vidět, stačí o~zívání číst a ... kolikrát jste zívli během čtení o~zívání?

Ukazuje se, že faktorů ovlivňujících a podmiňujících
zíváni bude asi mnohem více. Ono stačí o~zívání jen trochu více přemýšlet a už se mi začínají napínat lícní svaly, ...
To je také příčina, proč tuto analýzu asi nikdy nedovedu
až do konce; už teď jsem tak uzívaný, že dál to prostě nejde.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.