Obchod se rozvíjí od starší doby kamenné

Ekonomika |

Obchod pokládáme za něco moderního. Přitom existuje od starší doby kamenné, včetně prostředníků, kteří se ziskem přeprodávají věci, jež sami nevyrábějí. Obchod byl odedávna také prostředkem k vytváření meziskupinových aliancí...




Obchod pokládáme za něco moderního. Některé tradiční společnosti (Čína) či konzervativní filozofové pokládali obchodování za cosi nežádoucího či alespoň podezřelého, protože s sebou nese „novoty“ či přináší „nezasloužené“ bohatství. Mnohem větší platnost by ovšem z historického hlediska měla jiná výtka – obchod s sebou nesl také epidemie (viz článek Epidemie – lítý nepřítel volného obchodu).

Nicméně obchod není moderní vynález, provází člověka už od počátku jeho dějin. Je možné, že právě obchodem se naši předkové lišili od neandrtálců; již z mladšího paleolitu známe výskyt nástrojů daleko od místa výskytu příslušné suroviny, byť v tomto případě je možné, že to není dokladem obchodu, ale spíše vysoké mobility tehdejších společenství.

 Každopádně i výzkumy etnik žijících na úrovni starší doby kamenné prokázaly, že (pokud je bylo technicky možné) tato společenství obchod provozovala. Například Jorontové ze severní Austrálie žijící lovecko-sběračským způsobem života, dováželi ze 400 km vzdáleného vnitrozemí kamenné sekery ze surovin, které se na pobřeží nevyskytovaly. Opačným směrem proudily při výměnách nástroje z rejnočích trnů. Jorontové přitom nežili na konci obchodní trasy, takže ta byla ještě delší. Obchod fungoval přes zprostředkovatele mezi územími, neexistovala žádná speciální vrstva obchodníků. Směnný poměr se však podle místa lišil a každý z překupníků si něco přisadil (z čehož plyne, že i překupnictví je starého data). Důležité ale je, že obchodovali s věcmi/materiály, které sami nijak nevyráběli ani netěžili.

Zajímavé je, že studiem etnik žijících na úrovni doby kamenné se ukázalo, že obchod probíhal se surovinami či technologiemi, nikoliv s potravinami. Na to byl zřejmě přece jen příliš malého objemu, potraviny si museli všichni obstarat sami. Vznik obchodu s potravinami by bylo téma na samostatný článek.

Směna samozřejmě předpokládala, aby mezi obchodujícími stranami existovala elementární důvěra. Hraje se zde hra s nenulovým součtem; směna by nemohla fungovat, pokud by se obě strany navzájem pobíjely, respektive pokud by takové chování bylo standardem. Což mělo ještě další dopad; obchod byl prostředkem k vytváření meziskupinových aliancí, které umožnily získat dominanci nad skupinami do těchto transakcí nezapojenými.

Mnohdy dokonce jakoby obchod fungoval primárně ani ne tak pro praktický užitek, ale spíše jako gesto vyjadřující důvěru (což zmiňují i někteří středověcí filozofové, podle nichž by nevadilo, kdyby na konci řetězce obchodování byly všechny vyměňované předměty na svém původním místě). Tak Janomamové z Amazonie (cca neolitická kultura) zřejmě dělbu práce mezi vesnicemi udržují „záměrně“, aby tak výměna zboží poskytla základ pro vznik válečných aliancí; jinak totiž spolu vesnice existují v chronicky válečném stavu. Takhle to funguje ovšem spíše na nevědomé úrovni. Bylo totiž zaznamenáno, že jedna vesnice dovážela keramiku a její obyvatelé tvrdili, že tak činí proto, že postup výroby zapomněli. Jakmile se však spojenecké svazky přeskupily a z dodavatelů keramiky se stali nepřátelé, bez problémů se k hrnčířství vrátili.

 

Mimochodem, u šimpanzů jsou sice zaznamenány náznaky obchodování typu „potrava za sex“, nikoliv ale směna mezi skupinami. Veškeré interakce mezi skupinami se omezuje na násilí a emigraci.

 

Zdroj: Matt Ridley: Původ ctnosti, Portál 2000

 











Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.