Perlička: Přírodní jaderný reaktor starý 2 miliardy let

Fyzika | 29.07.05

Ve starší literatuře uvádělo, že přírodní reaktor fungoval v řece, která ho ochlazovala a bránila přejít reakci do fáze výbuchu. Podle nových údajů to ale vypadá jinak - voda rozptýlená mezi částicemi uranu naopak neutrony zpomalovala, "vracela je do reakce" a tím umožňovala její řetězový charakter.

Sdílet

Velice zajímavý článek se objevil na serveru Akademon - popisuje přírodní jaderný reaktor starý 2 miliardy let.
http://www.akademon.cz/article.asp?source=oklo
O celém fenoménu již většina čtenářů nejspíš slyšela, protože objev tohoto "zařízení" se odehrál už v 70. letech. Před asi dvěma miliardami let se v Oklo na území dnešního Gabunu rozběhlo samovolné štěpení izotopu uranu 235. Reakce s přestávkami trvala asi 150 000 let, nikdy však nepřerostla do fáze výbuchu, odpovídala tedy kontrolovanému štěpení v jaderných elektrárnách. Na dávnou podivnost se přišlo podle "výsledného" uranu, v němž bylo relativní množství izotopu 235 ku 238 menší než obvyklé (byl tedy už jakoby "použitý").

Nyní novinky:
Ve starší literatuře uvádělo, že přírodní reaktor fungoval v řece, která ho ochlazovala a bránila přejít reakci do fáze výbuchu. Podle nových údajů to ale vypadá jinak - voda rozptýlená mezi částicemi uranu naopak neutrony zpomalovala, "vracela je do reakce" a tím umožňovala její řetězový charakter. Jakmile se uvolněným teplem vypařila, reakce postupně sama ustala a odstartována byla teprve ve chvíli, kdy voda stačila zase natéct.
Z toho všeho vyplývá, že reaktor asi neležel na říčním dnu regulérního toku, ale spíše někde, kam voda (třeba dešťová) zatékala. Každopádně můžeme v této souvislosti spekulovat o tom, jak asi vypadaly před 2 miliardami let pozemská řečiště a srážky (aneb opět vliv života na "anorganické" procesy - pevnina byla v té době až na pár bakterií zcela pustá).
A druhá úvaha: Čím dále jdeme do minulosti, tím bylo v uranové rudě relativně více nestabilního izotopu 235. Dnešní uranová naleziště již díky nízkému obsahu izotopu 235 nejsou pro samovolnou reakci příliš vhodná. Z poklesu koncentrace izotopu 235 ovšem vyplývá, že podobné procesy jako v Oklu by v ještě dávnější minulosti měly být ještě častější.
Skutečně třeba před 3 miliardami let takové reakce probíhaly - a třeba běžně s nedostatečnou regulací, takže vyúsťovaly ve výbuch? To je docela fascinující představa. Otázkou je, zda by se po takových událostech daly dnes najít nějaké stopy...