Student World

Převládající interpretace vývoje starověkého Řecka říká zhruba toto: Mykénské období vcelku odpovídalo tehdejším státům na Předních východu. Toto uspořádání ("absolutistická monarchie", "palácové hospodářství") se však po útoku Dórů a Mořských národů rozpadlo. Svět, který popisuje Homér, je už úplně jiný. Namísto králů s absolutní mocí zde máme spíše vojenské velitele, mizí paláce i písmo…
To ale neznamená, že by veškeré znalosti mykénské doby upadly vniveč, zemědělství, řemesla, obecně "technologie" zde z větší části zůstaly, i když třeba výroba luxusního zboží ztratila odbyt. Rozpadlo se ovšem především politické uspořádání, které na Blízkém východě beztak brzdilo další vývoj. Díky tomu Řecko mohlo, poté, co se vymanilo z Temných staletí, začít novou éru (městské státy, vznik filozofie a vědy…). Pro srovnání – po pádu Říma trval úpadek mnohem déle.
Popsaný scénář ale přece jen nevysvětluje všechno. Tak především – v době stěhování národů kolem roku 1200 př. n. l. byly totiž zničeny i státní útvary mimo mykénské Řecko. V Malé Asii se zhroutila říše Chetitů, zničen byl Ugarit, Židé a Filištíni vstoupili do přímořských oblastí Palestiny a přinesli zkázu tamější kanaejské civilizaci… I zde byly tedy despocie rozbity, přesto zde k žádnému vývoji obdobnému Řecku nedošlo.
Lze nad tím mávnout rukou a říci si, že dějiny se "odehrávají" jedinečným způsobem, respektive někde prostě k příslušné změně dojít muselo, ale kde konkrétně, to už je spíše náhoda. A nebo lze hledat nějaký hlubší důvod a zamýšlet se nad tím, zda se mykénská civilizace od blízkovýchodních říší přece jen nějak neodlišovala.

Vernant se pokouší najít právě nějaký hlubší důvod. Nejprve se zamýšlí nad možnými pozůstatky spíše pastevecké indoevropské společnosti s velkým vlivem bojovnické vrstvy, jejíž vůli musel vládce respektovat. Srovnává Mykény s postupně mizícími archaickými relikty tohoto systému v chetitské říši. Snad byla mykénská společnost archaičtější a palácové hospodářství zde nestihlo zapustit kořeny (ostatně zde trvalo i relativně krátce)? Poté se uvažuje i o možnosti, že klíčem by mohl být jakýsi protiklad mezi "feudalismem", kdy panovník ovládá stát prostřednictvím leníků a družiníků, často svých příbuzných a osob s vojenskou mocí, a úřednickým státem, kdy je hlavní oporou systému byrokracie (příkladem je Čína po celou dobu trvání svých dějin, ale i starověké blízkovýchodní státy). Možná, že Mykény by na této škále tedy měly blíže k "feudálnímu" uspořádání? Nicméně z toho lze těžko co vyvodit a Vernant nakonec celý protiklad feudalismu a úřednického státu označuje za falešný.
Blíže pravdě Vernantovi vychází, že vzhledem k charakteru řeckého zemědělství (žádné velké zavodňovací systémy apod.), pokud došlo jednou k narušení státní formy, nebyly "občiny" nadále bezprostředně svázané s obnovením nějaké centrální vlády.
Zajímavé je ale i to, že mykénský palácový systém byl podle Vernanta importován z Kréty. Písaři z Knóssu narychlo upravili lineární písmo A do verze B. Zřejmě právě proto se písmo v mykénském Řecku nijak nezměnilo po dvě století, co bylo používáno, a nelišilo se ani regionálně. Z toho Vernantovi vychází, že v mykénském Řecku bylo palácové hospodářství skutečně "naočkováno" pouze velmi lehce, neseno úzkou vrstvou cizinců, kteří tvořili jakousi uzavřenou kastu. Písemný systém neměl téměř vztah k živé řeči. Domácí vzdělanci nebyli k mání (ostatně mykénský systém ve své nejrozvinutější opravdu trval jen relativně krátce, necelá dvě staletí).
Na rozdíl od Orientu nebylo za těchto podmínek po pádu paláců možné na civilizaci kontinuálně navázat (i samotné písmo bylo zapomenuto) a vývoj Řecka se začal ubírat k jiným formám politického uspořádání – se všemi důsledky, které z toho plynuly.

Zdroj: Jean-Pierre Vernant: Počátky řeckého myšlení, Oikoymenh, Praha, 1995

autor Pavel Houser