Jeden z největších požárů všech dob

Člověk |

Požár Londýna v roce 1666 byl jednou z největších katastrof tohoto druhu v celých dějinách. Vypukl právě 1. září... Do základů během několika dní vyhořelo území o ploše více než 197 hektarů. Zničen byl i jeden ze symbolů City, katedrála sv. Pavla.




Požár Londýna v roce 1666 byl jednou z největších katastrof tohoto druhu v celých dějinách. Vypukl právě 1. září…

Do základů během několika dní vyhořelo území o ploše více než 197 hektarů. Zničen byl i jeden ze symbolů City, katedrála sv. Pavla, ale i burza či radnice.
Kromě počasí a náhody bylo hlavní příčinou takto rozsáhlého požáru masové použití dehtu na nátěry střech. Dehet se ze střech ve vedru loupal v prudce hořlavých šupinách. Požár získal na síle poté, co se dostal do skladiště v docích, k zásobám oleje a lihu. Ostatně líh byl tehdy skoro v každém domě.
Ve městě vypukl zmatek, lidé se valili ulicemi, takže se hasiči k ohni vůbec nemohli dostat. A pak přibyly i problémy „politické“: už na počátku požáru bylo jasné, že by šel zastavit stržením domů. Starosta města ale váhal takový příkaz vydat, protože se obával následných žalob vlastníků. Anglie byla tehdy již zemí, kde šlo těžko rozhodovat diktátorsky a bylo problematické narušovat vlastnická práva (kvůli tomu byl už předtím realizovat takový projekt jako vodovod).
Nakonec se jako jediné řešení ukázalo kolem ohně vyhodit celé bloky budov do povětří pomocí střelného prachu, k tomuto opatření se však přistoupilo pozdě. Vznikl tak dostatečně široký prostor, přes který se už žhavé uhlíky nedostaly ani za pomoci větru. Šíření ohně bylo však zastaveno až po 3 dnech. Co je až neuvěřitelné, ještě v březnu 1667 ale údajně trosky žhavě sálaly (mezitím uplynula zima, v Británii nadto deštivá).
Co se pak týče obnovy města, ihned vyvstala otázka vlastnictví jednotlivých pozemků. Prakticky veškeré doklady o pozemkové držbě a nájmech totiž vzaly také za své. Znovuvybudování města ovšem probíhalo podle centrálního plánu, na který dohlížel přímo Karel II. Byla nařízena minimální šíře ulic, nové budovy směly být jen z kamene či cihel. Středověká (a vlastně ještě starší) podoba města vzala za své. Současná podoba Londýna je tak do značné míry dědictvím jediného gigantického požáru.

Zdroj: Christopher Hibbert: Londýn, Lidové noviny, Praha 1998

Viz také:
Jak zapálit a hasit les
Sirková hra a ničivé lesní požáry








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.