Student World

Jihoafrický antropolog David Lewis-Williams přináší ve své knize „Mysl v jeskyni“ značně netradiční pohledy na evropské mladopaleolitické umění.
Několik jeho názorů zde přinášíme (možná v poněkud zkomolené podobě; jedním z problémů knihy je, že často není zřejmé, co autor vlastně tvrdí). Samozřejmě se trochu vnucuje otázka, nakolik všechny následné spekulace stojí na pevné zemi a nakolik na vodě, zda lze něco takového skutečně dedukovat třeba z obrázku býka.

Lewis-Williams se ve své práci pokouší přinášet pohledy marxisticky orientovaných historiků, především Maxe Raphaela. Raphael a v jeho šlépějích ovšem i Lewis-Williams tvrdí (opět – nakolik lze textu rozumět), že paleolit nebyl žádným rájem prvobytně pospolné společnosti, ale značně konfliktním obdobím. S tím by nakonec šlo souhlasit, není důvod, proč by se antagonismy měly v lidské společnosti objevovat až nedávno, nejspíš procházejí celou lidskou evolucí – viz třeba genocida u šimpanzů. Co z toho konkrétně vyvozují Raphael a Lewis-Williams pro mladší paleolit?
– Kresby býků či dalších zvířat nejsou žádným uměním pro umění, ale spíše nějak odrážejí sociální konflikty. Možná, že určité skupiny „lovců mamutů“ ovládaly už v té době skupiny jiné. Mladopaleolitické hroby jsou často bohaté, získat výbavu dalo mnoho práce (a tu práci muselo vykonat hodně lidí, artefakty pocházely z širokého okolí atd. Viz také zde: Vykrádání hrobů začalo už v mladším paleolitu). Autor jakoby naznačuje, že zvířata ve skutečnosti mohou představovat lidi – skoro to vypadá, že vlci jsou třeba šéfové, pronásledovaní býložravci sociálně vyloučení jedinci nebo podřízené skupiny. Takhle doslova řečeno to ovšem v knize není.
– Proměny stylů v mladším paleolitu i fakt, že tento druh umění na konci doby ledové v Evropě zanikl, nepřičítá autor změnám klimatu a životního stylu. Lidská společnost se dle něj vyvíjí spíše zevnitř, ekologie je pro ni pouze prostředím. Malby tedy sloužily k upevnění moci nebo naopak k rozvrácení stávající moci a jejímu uchopení jinou skupinou/ideologií; po určité době se v Evropě tyto prostředky vyčerpaly.
– Není divu, že tento pohled odmítá interpretaci Altamiry jako dokladu totemismu či sympatetické magie (hodit oštěpem na namalované zvíře mělo zajistit úspěch při lovu).
– Autor si nicméně všímá toho, že umění tohoto typu se objevilo právě v Evropě. Jednotlivé prvky jsou sice původu afrického, jsou zde staršího data a vznikaly postupně, v Evropě však jakoby tvoří jediný celek, jsou „zvýrazněné“. Lewis-Williams soudí, že by mohlo jít o reakci na setkání Homo sapiens s neandrtálci. Konkrétně že těmito malbami a rituály si naši předkové potvrzovali svoji identitu. Zde pak následují další spekulace – neandrtálci sice přejali mnohé vnější rysy kultury Homo sapiens, ale popsaných činností schopni nebyli. Snad se jim nedostávalo abstraktního myšlení, nedokázali uvažovat ve fantazijních představách a náboženských vizích. Neměli změněné stavy vědomí, navozené např. drogami, nebo si je alespoň v bdělém stavu nepamatovali. Právě v kontaktu s neandrtálci si Homo sapiens uvědomili, že jsou svým „náboženstvím“ výjimeční, a začali v Evropě právě tyto stránky své kultury rozvíjet. V tomto smyslu jsou pak malby „náboženské“ nebo „rituální“.
Mimochodem – už rozpoznat, že dvojrozměrná malba odpovídá trojrozměrnému zvířeti, není údajně nic samozřejmého. Je třeba se tuto souvislost naučit. Autor uvádí i příklady současných kultur, jejichž příslušníci neviděli ve fotografii podobu zobrazeného předmětu.
Viz také: Neandrtálci předstírali, že jsou Homo sapiens?

Zdroj: David Lewis-Williams: Mysl v jeskyni, Academia, Praha 2007

Poznámky:
– Knihu jako celek ovšem doporučit z řady důvodů nemohu.
– Autor ukazuje, že není správná představa, podle níž obrazové umění začalo v Evropě až v magdalenienu (tedy na samém konci glaciálního období), ale údajně už opravdu na počátku mladšího paleolitu, v době kontaktu Homo sapiens s neandrtálci.
– Tvrzení o dvojrozměrných malbách působí hodně divně. Třeba šimpanzi rozpoznávají podobu obrázku s tím, co zobrazuje, běžně, listují si v časopisech včetně těch pornografických atd. Jak jsou na tom psi?

autor Pavel Houser