Student World

Gutenbergův vynález knihtisku nebyl historicky nejstarším: I pokud pomineme slavný krétský disk z Faistu, ještě před Gutenbergem se podobná technologie objevila v Číně.

Předchůdcem knihtisku byla pečetidla, jejich otiskem se obvykle deklarovala pravost určité věci nebo určoval její vlastník. Tímto způsobem se rovněž šířily amulety, jejichž tvary byly pokládány za magické. V pozdější fázi se tato razítka začala doprovázet i textem.
Dalším stupněm vývoje byly texty vyřezané do kamene. Jejich otisky se v Číně prováděly zřejmě už od 2. století př. n. l. V téže době se již dospělo i k objevu papíru, který vytlačil dříve používané svitky z hedvábí.
Použití tisku z dřevěných desek bylo poprvé prokazatelně použito v 9. století za vlády dynastie Tchang (jako první dochovaná tištěná kniha je známa Diamantová sútra, součást buddhistického kánonu), ale pravděpodobně se používalo již dříve.
Zřejmě někdy v 10. století se objevil i vynález, podle kterého je možné předlohy pro jednotlivé stránky skládat znak po znaku – do té doby se každá stránka připravovala jako celek, což bylo poměrně náročné. Nicméně se dále udržoval i tisk z dřevěných desek sestavených jako celek – v tomto případě výsledek více připomínal rukopis. V Číně se vzhledem k zálibě v kaligrafii samozřejmě silně dbalo na estetickou kvalitu textu.
Kromě některých klasických konfuciánských knih, na jejichž vydávání stát uplatňoval monopol, byl jinak celý obor otevřen komerčnímu využití a vesměs v něm podnikaly soukromě vlastněné firmy. Rozsáhlá byla také vydavatelská činnost buddhistických i taoistických klášterů.

Zdroj: Věra Hrdličková, Zdeněk Hrdlička: Čína císaře Šen-cunga, Mladá fronta, Praha, 1992

autor Pavel Houser