Včelí tanec pod mikroskopem: Je to jazyk, ale...

Již zhruba od poloviny minulého století se táhnou spory o to, zda včelí tanec je něčím na způsob symbolického jazyka. Opravdu si včely tímto způsobem předávají informace o směru a vzdálenosti zdroje potravy?

Sdílet

***pravidelné páteční "přetištění" staršího článku

Problematikou se zabýval především rakouský vědec Karl von Frisch, který za své výzkumy posléze v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu. Kontroverze tím však nepřestaly. Možné jsou totiž i jiné výklady způsobu, jímž včely nacházejí nektar. Předpokládalo se třeba, že tančící včela ze sebe především uvolňuje částečky pylu a nektaru. Ostatní včely se pak orientují čichem, tj. vyrazí po stopě první dělnice. Sám tanec ale žádnou informaci nenese. A ještě jiní biologové navrhovali, že včely se prostě přidají k tančící včele při jejím příštím letu. Tanec by v obou případech sice signalizoval, že dělnice objevila zdroj potravy, ale nic dalšího.
Za podpory britské vládní Biotechnology and Biological Sciences Research Council nyní proběhl výzkum, který však ukázal, že včely opravdu dokáží smysl tance svých družek dekódovat. Včely byly totiž vybaveny vysílači, které následně umožnily identifikovat jednotlivé dělnice a přesně zaznamenat trajektorie jejich pohybu v závislosti na předváděném tanci.

Dosavadní pochybnosti o tanci včel vycházely především metodologie vědeckého zkoumání - uplatňuje se zde tzv. Morganovo pravidlo, de facto odvozená Occamova břitva. Můry s sebou po přistání různě třepou a toto třepání odpovídá délce letu. Masařky poletují kolem roztoku s cukrem způsobem, který odpovídá koncentraci cukru. Jde ovšem o "natvrdo zadrátovanou" reakci, žádný komunikační kód (ostatně masařky jsou samotářské). Ucuknutí prstem z rozžhavené plotny bychom mohli také chápat jako jazyk, kterým sdělujeme, že je zde vysoká teplota, taková interpretace je ale na první pohled divná. Morganovo pravidlo právě říká, že bychom měli primárně předpokládat jednoduché procesy vytvářející určité chování - dokazovat je třeba opak.
Příklad s masařkami může být zajímavý i evolučně. Včelí chování mohlo třeba vzniknout právě jako podobná pudová reakce na vnější podněty, ale ostatní jedinci ve společenství se posléze naučily signály dekódovat.

Nicméně stále zůstávají určité nejasnosti - pokud například bylo včelám v mírném pásu znemožněno tanec správně dekódovat (došlo k otočení plástve), úspěšnost včel ve vyhledávání potravy se kupodivu nijak nezměnila (viz např. Vesmír 4/2004). V tropech tento experiment přinesl výsledky odlišné. Je tedy možné, že včelí tanec původně vznikl v tropech (kde, jak se předpokládá, probíhala evoluce včel), ale v mírném pásu se porozumění zkomplikovalo. A možné je i to, že v loukách mírného pásu je potrava na rozdíl od tropů rozložena natolik rovnoměrně, že chybné dekódování vlastně nemá zvláštní význam (takže evoluce neprováděla selekci proti "zašumění" včelího jazyka).

Včely je každopádně možné poplést (to opět znamená, že skutečně dekódují tanec a neřídí se třeba čichovými podněty), pouze však do určité míry. Nelze je takto třeba přimět k tomu, aby hledaly pyl uprostřed jezera. (Což nakonec vlastně odpovídá i používání jazyka u lidí - lhát lze, ale zjevně nepravděpodobným lžím neuvěříme.)
Přece jen ale jeden problém zůstává - jazyk bývá definován především svou arbitrárností. Abychom včelí tanec uznali za skutečnou obdobu jazyka, musel by být kódován spíše kulturně než geneticky - tj. bylo by třeba, aby existovaly různé úly s různou "kódovou tabulkou". To ovšem u včel, na rozdíl třeba od některých ptáků, dosud pozorováno nebylo.

autor Pavel Houser

Další články z rubriky

Související články

Tagy

včela · tanec · jazyk · occamova břitva

pridat Linkuj | Jagg | Delicious | Facebook | vybrali.sme.sk

Komentáře

15.12.11, 18:07 MartinP

Re: platonismus

Platonismem myslím názor, že pojmy jsou jen nedokonalým odrazem skutečností reálného světa. Platón tomu říká "ideje" (viz "platónský trojúhelník"), které jsou *skutečné*, věčné a *neměnné*. A my lidé, protože nemáme k těmto ideím přímý přístup, si vytváříme v hlavách jen jejich nedokonalé obrazy (pojmy, pojmové mapy), které stále zdokonalujeme, aby těmto skutečným idejím co nejvíce odpovídaly.

Této filozofii rozumím následovně:
Např. existuje idea "stromu". Skutečný strom ji může více či méně naplňovat (např. chcípáček bude méně "stromovitý" než statný dobře rostlý strom). Ale není pochyb o tom, že strom je prostě strom a nic jiného. :-)

Debaty typu "je to 'jazyk' nebo není?" podle mne vycházejí právě z takovéhoto (podle mne pomýleného) názoru. Je jasné, že nikdo nepřemýšlí o platónském trojúhelníku, když vede takovéhle debaty, protože většina lidí o Platově filozofii vůbec nic neví, ale má už takovéto "platónské" vidění světa v krvi. Neb se takové vidění světa asi zdá přirozené, a navíc se s ním setkávají celý život všude okolo sebe.

Jako protiklad platonismu vidím "wittgensteinismus", tj. že pojmy v sobě neskrývají žádný další význam, než který je dán zkušeností s jejich používáním. Tj. např. když se naučím poznávat stromy, tak při setkání s rostlinou, která vypadá jako stromokytka budu zmaten. Neboť má zkušenost s pojmem "strom" stromokytku nezahrnuje, ale ani nevylučuje.

Omlouvám se, pokud jsem použil nestandardní názvosloví, standardní neznám.

15.12.11, 16:46 pavelhouser

platonismus

co presne myslite tim, ze vas vsude obklopuje platonismus? (tedy zde na science jsme to resili zatim u platonismu matematickeho; tam mam spise pocit - tedy z pop-ved knih v cestine - ze byvaji k platonismu kriticke, skoro se az snazi platonismus "vydavit").
nebo treba evolucni biologie je take o zmene, variabilite, ne o nejakem "idealnim zajici"...?
z hlediska jazyka jste to myslel jak? to, ze existuji objekty/veci, mi neprijde jako platonismus, ale spise jako "intuitivni matemarialismus/zdravy selsky rozum"...?

15.12.11, 11:54 MartinP

Re: Bez antropocentrizmu

Že jde v případě organizmů o komunikaci, je nepochybné. Ale o tu jde i v případě jakýchkoli řídících mechanismů, např. zpětné vazby. Úroveň takového jazyka bych řadil jen o malilinko výše než "jazyk kouře" zmíněný v předchozích příspěvcích.

Zdá se (nejsem jazykovědec), že se jazykověda zabývá pouze jazyky, které odpovídají modelu:

svět - jeho "mentální" reprezentace (pojmové mapy) - jazyk.

Ten mezistupeň pojmových map se mi zdá být důležitý pro to, aby se o takový jazyk jazykovědci zajímali. Včely si určitě nějaké pojmové mapy vytvářejí (min. protože mají paměť), ale v případě komunikujících buňek je to dost diskutabilní. Ty spíše jen automaticky reagují na signály, ale odkud ty signály přicházejí či zda ty signály něco znamenají, to buňky nejspíš neřeší.

Ale s pojmem "mentální reprezentace" se dostáváme přesně tam, kde jsme byli s pojmem "jazyk". Můžeme se dohadovat, zda buňky mají nebo nemají reprezentaci světa se stejným efektem, jako se můžeme dohadovat, zda spolu mluví nějakým jazykem.

14.12.11, 15:33 daimonion

Bez antropocentrizmu

Organické značí tiež nejakým spôsobom vzájomne súvisiace, organizované. Súvislosť je sústava vzťahov, kde časti vedia o sebe prostredníctvom dohody, nech je to tvar proteínovej molekuly, vzťah buniek cez signálne molekuly, či vzťah tiel v spoločenstvách. Vždy ide o existenciu toho „druhého“ vo forme nejkého „znaku“ vo mne. A tu vstupuje do hry celkový kontext situácie a nutnosť výkladu odovzdávaného znaku vo vzťahu k mojej pamäti, k mojim znakom. Je to teda jazyk.
U molekúl je výklad zväčša jednoduchší, pretože tvar je daný, aj keď tak tomu nemusí byť vždy, pretože tvar proteínu môže byť čiastočne odlišný, ale kontext bunky predsa väčšinou zabezpečí správny výklad.
U včiel ako vidíme, tiež dokážu včely rozoznať kontext správy, čiže robia výklad podobne ako ho robíme my.
Ak si zúžime výklad nejakého javu na parametre, ktoré sú dané nám — dostaneme zúžený výklad. Ťažko potom vidieť celistvosť sveta a stráca sa možnosť objaviť podstatné javy.
Napríklad v tomto prípade môže byť zaujímavá otázka nejakých zákonitostí, ktoré úplne všeobecne usporiadavájú entity do širších celkov. Jazyk molekúl usporiadáva tieto do buniek, jazyk buniek do organizmov, jazyky organizmov tieto do ekosystémov, či spoločenstiev. Je to až tak pochybná predstava?

14.12.11, 10:03 MartinP

platonický přístup

Odborně se tomu říká "reflektivní" vs. "konstruktivistický" přístup, viz např.

http://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=down&did=8642, str. 13-14

14.12.11, 09:34 MartinP

Arbitrární

Vámi uvedený význam slova "arbitrární" odpovídá těm, co jsem našel na webu:

* "vztah mezi znakem a jeho mimolingvistickou denotací je arbitrární (libovolný)." (česká Wikipedie)

* (Indexní znaky) nemají k věcem, ke kterým odkazují, žádný zjevný vztah. Písmena S,T,R,O,M vůbec nevypadají jako stromy v přírodě, a stejně tak slovo „strom“ v češtině nezní jako „opravdové“ stromy ..... V těchto systémech reprezentace je vztah mezi znakem, pojmem a objektem (ke kterému mohou znak a pojem odkazovat) zcela arbitrární. (Stuart Hall: Fungování reprezentace)

Nicméně se, dle mého názoru, dá arbitrárnost použít pouze ke klasifikaci, ale ne k posuzování, co jazykem je a co ne. Zda má slovo zvukový nebo jiný vztak k odpovídajícímu objektu, souvisí jen s jeho historií. Takže požadavek arbitrárnosti preferuje tradicí předávané jazyky a diskvalifikuje např. ty předávané geneticky. (Apropo, počítačové jazyky jsou také zcela arbitrární.)

Zaujalo mě však i to, že se "arbitrárnost" vysvětluje pomocí "znaků", "pojmů" a "objektů", na něž znaky "odkazují". Evidentně má tento přístup platonické pozadí (objektivně existující objekty vs. naše výpovědi o nich), takže z hlediska jazykovědy, která by vycházela z jiných principů, takovéto pojmosloví postrádá smysl. Je to však pochopitelné (i když těžko omluvitelné), vzledem k tomu, že většina vědních oborů stále stojí na základech položených někdy v 19. století. (Mně osobně je platonismus cizí, ač se jej nemohu zbavit, neb mě všude obklopuje.)

> neoznacovali bychom to jako jazyk ohne nebo vetru
Přesně to jsem měl na mysli. Pojem jazyka v širokém slova smyslu zahrnuje téměř kontinuum možností od extrémů, které bychom asi jazykem nenazývali (jako např. ten kouř), až po extrémy typu lidského jazyka, které za jazyk *chceme* považovat. Pak je zcela libovolné, kde v tom kontinuu uděláme řez mezi jazykem a ne-jazykem. A každý ten řez dělá jinde.

14.12.11, 00:07 pavelhouser

arbitrarnost

to by lepe jiste vysvetlil nejaky lingvista apod. a jisteze jde o to, jak si to nadefinujeme.
arbitrarni jsem myslel, ze je veci dohody, jestli zajicovi budeme rikat zajic, nebo jinak. jsou ruzne jazyky. ucime se je. vcely nemohou "let doprava" rict jinym zpusobem, maji to natvrdo.
(btw, mozna ale ani to neplati zcela, viz onomatopoicka slova, nebo ze snad lze rozlisit vyrazy rychle a pomalu v neznamem jazyce s vice nez 50% uspesnosti.)
jazyk by take mel umoznovat kombinovat prvky a vytvaret nova sdeleni. vcela nema jak tanec vyznamove "rozsirit". alespon pokud je znamo. (a kdyby to nejaka delala, ostatni to rozsireni nepochopi)

to, ze se neco sdeluje, podle me nestaci (kour take "sdeluje", ze nekde asi hori, ale neoznacovali bychom to jako jazyk ohne nebo vetru...)

13.12.11, 10:02 MartinP

Co je jazyk?

Podle mne lze o jazyku mluvit na mnoha úrovních. Jeden je předávaný tradicí (např. ten lidský), jiný je předávaný geneticky (např. asi ten včelí), jiný jsme si vytvořili (např. ten mezi mnou a mým psem). Také se jazyky liší ve "vágnosti": lidský jazyk je relativně přesný (lze v něm i předávat znalosti), počítačový je ještě přesnější (je zcela jednoznačný), povely psovi jsou méně přesné (pes pochopí, co asi tak po něm chci, ale nic mu nevysvětlím), a na opačném konci umím interpretovat signály pocházející od jiných (např. poznám, že je někomu špatně nebo že kočku zaujal ptáček, aniž mi to oni explicitně sdělí). Dále lze rozlišovat, co se jazykem předává - zda informace (hodně vágní pojem), nebo emoce (např. pohlazení ale i slova mohou uklidňovat), příkazy atd. Dále lze rozlišovat, jakým způsobem je jazyk kódován - zda vizuálně, zvukově (frekvencí, melodií, vibracemi, posloupnostmi zvuků,...). Dále lze posuzovat složitost jazyka: od jednoduchého včelího či počítačového až po relativně komplexní lidský. A tak lze jazyk pitvat dál.

Když pak někdo píše, že něco není jazyk, tak si zvolí jednu kombinaci z uvedeného (nejčastěji 'tradicí předávaný jazyk pro výměnu "informací"') a vše ostatní prohlásí za ne-jazyk. Když mu něco do této definice nepasuje (např. známý případ nově vzniklého jazyka v jakési komunitě hluchoněmých dětí v Jižní Americe někdy v 60.letech, protože je vychovatelé žádnému jinému jazyku nenaučili a děti se potřebovaly domlouvat), tak si dotyčný svoji definici přiohne tak, aby se mu do ní vše, co by *chtěl*, vešlo.

Takže z mého pohledu není zajímavé, zda včelí "mluva" je jazyk, ale jaké má tento jazyk vlastnosti.

Apropo, co je míněno tím, že "jazykový kód je arbitrární"? Že je vágní (nepřesný)? Nebo že lze stejnou ideu vyjádřit různými způsoby?

12.12.11, 22:15 CC

neutrální postoj vůči nesouhlasu se souhlasem

Nikdo tu netvrdí, že mají včely jazyk podobný jazyku, jak ho používáme my. Přecejenom těch pár jejich neuronů... ale právě pro jejich omezené možnosti se mi zdá jejich výkon nabývat značné jazykovitosti. Čistě z hlediska informatiky. Možná předchůdcem jejich chování nebylo jakési mechanistické třepotání v závislosti na vyčerpání a sytosti, nýbrž právě cosi značně primitivního, leč více kulturně jazykového. Náš kulturní jazyk je popravdě docela odfláknutá věc - třeba ho jednou taky budeme mít zadrátovanej natvrdo, pokud přežijeme dost dlouho a bude to evoluční výhodou.

12.12.11, 20:53 pavelhouser

nesouhlas

zde s namitkou nesouhlasim - havran se domluvi s rackem z jedne oblasti, ale ne s havranem z jine (pokud je to tedy pravda, ovsem). cili zde je jejich kod arbitrarni a jde tedy o jazyk, rekl bych. neni to tak, ze bychom definovali, abychom omezili na Homo sapiens. Kdo vi, jak kytovci, simpanzi, psi v zajeti... (u simpanzu v zajeti asi neni pochyb, ze jazyk uzivat mohou). proste konkretne vcely nam z toho ale vypadnou - spis myslim, ze prave u spolecensky zijiciho hmyzu mame sklon vnimat ho prilis nam podobne (chtel bych napsat "nez odpovida skutecnosti", ale to je samozrejme strasne vagni a mame-li sklon neco vnimat podobne, tak asi nejaka prinejmensim vnejsi podobnost tam je, ano).

12.12.11, 01:18 CC

CC

Souhlasím. Sám bych to tak pěkně nezaonačil.

11.12.11, 18:12 daimonion

Antropocentrizmus

Obmedzíme definíciu javu tak, aby vyjadrovala implementáciu na druh Homo sapiens sapiens a hľa — iné druhy nemôžu mať jazyk.
Naďalej budeme tvrdiť, že sme evolucionisti, hoci takto obmedzene definovaný jav jazyka pochopiteľne nemôže mať predkov. Skrátka sa objavil s naším druhom.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.

Science World