Syndrom přibližných odpovědí – problém předstíraného šílenství

Jako Ganserův syndrom se označuje porucha, kterou měli trpět mnozí literární (Hamlet) i reální hrdinové. Může se jednat o skutečnou poruchu provázející třeba propuknutí schizofrenie, ale častěji jde spíše o předstírání šílenství. Toto „šílenství“ mívá pak poměrně jasný řád.

Problém Ganserova syndromu je ovšem v tom, že bývá údajně snadné ho odhalit. Kdo není sám šílený nebo v zacházení s blázny sběhlý, údajně těžko pronikne do myšlení/fungování skutečného šílence. Jedním z příznaků předstírání je tzv. syndrom přibližných odpovědí. To znamená, že na otázku kolik je 5 + 5 odpoví člověk „devět a půl“, na dotaz po snídani řekne, že měl „roštěnku s chrousty“. Adept šílenství často odpovídá na všechny otázky chybně, tedy přehání, současně ale jeho odpovědi dávají rámcově smysl, vykazují alespoň pochopení otázky, toho, jaký typ odpovědi je očekáván (na dotaz kolik je 5 + 5 neodvětí „roštěná s chrousty“). Když adept šílenství dostane tužku, pokusí se jí psát, ale opačným konce apod. Řád odpovědí není řádem "regulérního" šílence, který by klidně na 95 % otázek odpověděl zcela správně a tužkou psal normálně.
Někdy je pak šílenství pro větší efekt doplněné nějakou populární rekvizitou, třeba slintáním, obracením očí v sloup apod. To také u odborníků nebudí důvěru v upřímnost choroby.
Popsané chování může mít smysl třeba u souzených, může i skutečně provázet schizofrenii. Často se jím však vyznačují i lidé, kterým nic podobného nehrozí; příčiny toho nejsou jasné a někteří psychiatři se domnívají, že i předstírané šílenství je duševní poruchou. Jedním z možných vysvětlení je, že se lidé s Ganserovým syndromem prostě chtějí nějak pobavit, vzbudit zájem svého okolí, hrají si, eventuálně prostě testují, „co to udělá“. Snad tento článek přispěje k tomu, abychom Ganserův syndrom dokázali v případě této potřeby předvádět alespoň trochu profesionálně a vyhli se nejhorším chybám :-).

Zdroj: Robert M. Youngston: O šílenství, podivínství a genialitě, Portál, Praha 2000