Student World

V hlubinách Země, v pevné formě i v hydrotermálních roztocích, se běžně vyskytují sloučeniny síry; ostatně síra je šestý nejhojněji zastoupený prvek na Zemi vůbec.

Až dosud se předpokládalo, že síra se zde nachází výhradně v podobě suflidů (tedy jako S^-2) a jako šestimocné sírany. Nyní geologové zaznamenali další typ sloučenin, v nichž je síra přítomná v podobě iontu S₃^-1.

Francouzsko-německý tým z CNRS a Université Paul Sabatier se sice neprokopal do středu Země, ale experimentoval s hydrotermálními roztoky známými z vrstev blíže povrchu. V těch se při teplotách nejčastěji mírně nad 100 vyskytuje i elementární síra a thiosírany („sirnatany“). Poté vědci zkoušeli roztoky zahřívat na teploty stovek stupňů při tlaku desítky tisíc atmosfér, což odpovídá podmínkám hlouběji v nitru pláště. Analýza pomocí Ramanovy spektroskopie pak překvapivě ukázala právě existenci iontu S₃^-1. Ten byl dosud znám jen jako exotická a stopově se vyskytující příměs v různých křemičitých sklech, nevědělo se, že by mohl být stabilní i v roztoku. Nadto byla síra v této podobě mnohem rozpustnější než sulfidy a sírany, tj. udrží se v kapalině déle, než se vysráží, a může rychle přecházet na dlouhé vzdálenosti.

Jak se zdá, síra je tudíž mnohem „mobilnější“. Geochemické i biochemické cykly síry mají vliv na pozemské klima (oxid siřičitý přispívá k tvorbě „zákalu“ atmosféry, a Zemi proto ochlazuje). Nový objev by mohl údajně přispět také k efektivnějšímu pátrání po ložiskách mědi a zlata. V podobě S₃^-1 může totiž síra s sebou přepravovat i navázané kovy.

Přítomnost iontu S₃^-1 může vést také k lepšímu chápání zastoupení různých izotopů síry a vzniku další datovací metody. A samozřejmě, více porozumět procesům pod zemí má význam i pro biology, vždyť právě zde nejspíš vznikal život…

Zdroj: ScienceDaily

O hořících jezerech síry v pekle viz také článek Teplota nebe, pekla a svítivý výkon Boží

autor Pavel Houser