Student World

Před 300 lety, 22. září 1703, zemřel italský fyzik a matematik Vincenzo Viviani, zakladatel společnosti Accademia del Cimento, jedné z prvních evropských vědeckých institucí.

Vincenzo Viviani (1622-1703) dostal k rozvoji svých intelektuálních schopností šťastnou příležitost, které využil, když se stal v roce 1639 v pouhých 17 letech sekretářem a asistentem Galilea Galileiho (1564-1642), jedné z největších osobností vědy své doby. Galiei je zakladatelem novověké fyziky jakožto matematicky pojaté vědy, která si své hypotézy ověřuje experimentem nebo zkušeností z pozorování pomocí přístroje. Když Viviani vstoupil do služeb slavného vědce, měl Galiei za sebou namáhavý proces s církevní mocí, na němž byl inkvizicí obviněn z kacířství. Aby si zachránil život, prohlásil, že se ve svých závěrech mýlil. Přesto byl jako nanejvýš podezřelá osoba odsouzen k doživotnímu domácímu vězení v Arcetri.

Toto vězení mu umožňovalo pokračovat ve vědecké práci. Společně s Vivianim studoval zejména zákony pohybu a tření, přičemž na tomto poli vyvrátil v několika bodech dosud panující Aristotelovy úvahy. Viviani začal působit nejen jako sekretář a asistent stárnoucího vědce, ale i jako spolupracovník a zprostředkovatel jeho myšlenek, které tlumočil dalším italským a francouzským vědcům. Díky tomu se „kacířské“ myšlení začalo šířit po Evropě. Navzdory inkvizici to byla doba neobyčejného rozmachu vědeckého myšlení (o čemž svědčí práce takových velikánů, jako byli René Descartes, Blaise Pascal, později Isaac Newton, Robert Hook a další). Italský matematik Evangelista Torricelli (1608-1647) aplikoval Galieiho pohybové zákony na kapaliny a stal se tak tvůrcem hydrodynamiky. Viviani společně s Galileiho synem sestavili podle vědcových návrhů první hodiny s kyvadlem.

Po Galileiho smrti roku 1642 se Viviani ve Florencii neúnavně snažil prosazovat učení svého mistra. Z tohoto důvodu uspořádal první soubor jeho sebraných vědeckých spisů (1655-1656), které měly zásadní vliv na vývoj evropské vědy. Ani jeho vlastní vědecká práce nezahálela. Publikoval řadu matematických a fyzikálních prací, díky nimž se stal dvorním matematikem římsko-německého císaře a hraběte toskánského Ferdinanda II.

Do dějin vědy se Viviany nesmazatelně zapsal i jako vynikající experimentátor a praktik. O tom svědčí skutečnost, že to byl on, kdo v polovině 17. století zkonstruoval první barometr, který navrhl jeho přítel a spolupracovník, matematik Evangelista Torricelli. Díky tomuto vynálezu mohl o pár let později Blaise Pascal (1623-1662), francouzský matematik a fyzik, formulovat zákony o proměnách tlaku ve vzduchu a kapalinách.

Společně s Borellim v roce 1660 konal Viviani pokusy, při nichž měřili rychlost zvuku. Jejich výsledky byly o dost přesnější než dosavadní údaje, zveřejněné po experimentech, které vedl Gassendi. O Vivianiho reputaci ve vědeckém světě 17. století svědčí i skutečnost, že mu francouzský král Ludvík XIV. nabídl členství ve francouzské Akademii.

autor