Psi se nechovají provinile
Psychologie | 17.06.09
Alexandra Horowitz z newyorské Barnard College provedla experimenty tak, že lidé byli přesvědčeni, že jejich pes něco provedl. Poté jejich páni tvrdili, že v řeči psího těla vidí pocit viny.
Sdílet
Psi jsou za dlouhou dobu soužití s člověkem podivuhodně lidští. Někdy jim však takové chování a lidské emoce přisuzujeme neoprávněně.
Je celkem jasné, že určitý antropocentrismus má při posuzování psího chování své místo. Když trpící pes naříká, je to skutečně kvůli tomu, že se mu to nelíbí (Trpět jako pes...). Z druhé strany je jasné, že nadšení pejskaři mnohdy svým miláčkům přisuzují motivace, které jsou zjevně mimo („Bobík se už těší, až bude mít narozeniny“). Mezi těmito dvěma extrémy je však celá paleta chování, kde „lidské emoce“ psa nemusí být zcela jednoznačné.
Tak jsme zde již psali o tom, že když se pes chová provinile, může cítit nikoliv stud, ale spíše strach (viz článek Cítí pes pocit viny, nebo strach?). Dá se to ověřit tak, že psa postavíme do situace, kdy nic neprovedl, ale k „havárii“ (např. zničení nějaké věci) došlo nešťastnou náhodou. Pes, který za to už byl jednou potrestán, se bude chovat provinile i v tomto případě.
Nyní se vědci zaměřili na podobný problém z jiné stránky – nakolik člověk dokáže vůbec poznat, že se jeho pes takto chová. Alexandra Horowitz z newyorské Barnard College provedla experimenty tak, že lidé byli přesvědčeni, že jejich pes něco provedl. Poté jejich páni tvrdili, že v řeči psího těla vidí pocit viny.
Konkrétně: člověk přikázal psovi, aby se nedotkl jídla v misce a pán poté opustil místnost. Horowitz misku zakryla a poté, co se pán vrátil, některým z nich řekla, že jejich pes příkaz respektoval, jiným zase, že bohužel pochoutku sežral. Pak lidi vyzvala, aby posoudili, zda se jejich hafan chová provinile. Páníčci, kteří byli přesvědčeni, že je pes neposlechl, detekovali provinilé chování, ostatní nikoliv. Buď lidé prostě přisuzovali psům vlastní pocity, a nebo pes z pánova chování bleskově vycítil, že se pán zlobí, a začal se chovat tak, aby hněv odvrátil (to by odpovídalo výše odkazovanému článku, dle nějž je psí provinilost spíše strachem z trestu).
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: O podivuhodných mentálních schopnostech psů viz také články Psí štěkot má gramatiku i syntax, Umí pes počítat a logicky dedukovat? a Border kolie udivují svou inteligencí.
Další články z rubriky
Související články
Nahrává se..
Videa
Chobotnice mění průhlednost stejně rychle jako displej Amazon Kindle
Maskování chobotnice se svou rychlostí vyrovná...
Komentáře
07.07.09, 15:25 Pyxis2009
To: pavelhouser
děkuju za odkaz, článek je zajímavý a taky jsem se nad ním zamyslela.. Napsala jsem pod něj myšlenky, které mě po přečtení napadly, pokud máte zájem o debatu, těším se :o)
24.06.09, 00:32 pavelhouser
vina
"U člověka může být provinilost taky přece jakýmsi strachem z následků toho, co provedl."
presne tak, neco na toto tema viz i vyse odkazovany clanek
http://scienceworld.cz/biologie/citi-pes-pocit-viny-nebo-strach-291
i nevinny se muze chovat provinile, neb se boji
23.06.09, 16:33 Pyxis2009
provinilost a strach
U člověka může být provinilost taky přece jakýmsi strachem z následků toho, co provedl. Tady záleží spíš na svědomí. A jestli má pes svědomí, to nevím. Ostatně si nejsem jistá ani u některých lidí, jestli nějaké svědomí mají. Možná že u lidí, kterří se cítí provinile tento pocit přetrvává déle, říkáme tomu, že nás hryže svědomí. U psa to bude zřejmě trvat puze dobu, kdy je páníček nadosah a pes čeká, jestli si pohromy všiml, či ne. Platí to zřejmě proto, že psa přece nemůlžeme trestat za něco, co provedl například před hodinou, nebude vědět, co udělal špatně. Naopak když něco porvede člověk, může si jít sednout i za nějaký ten rok a rozhodně si pamatovat budem za co.
17.06.09, 23:40 pavelhouser
no...
no, ale vnitrni mechanismy ci "pocity" primo nevidite ani u druhych lidi, vidite vnejsi projevy (a nase vlastni vnitrni mechanismy take vznikly jako adaptace k souziti s - jinymi - lidmi). cili kdyz nas zajima, jak pes funguje, muzeme ty mechanismy testovat v principu pouze pres projevy (na rozdil od behavioralistu ovsem predpokladame, ze tam nejake mechanismy jsou). je-li chovani psa cloveku podobne, pak, nevite-li nic jineho, je podle me vhodne jako nulovou hypotezu predpokladat, ze je za tim i obdobny mechanismus jako u cloveka. vzdyt v rade uloh vychazi pes cloveku blizsi nez simpanz.
17.06.09, 16:49 Zdenek.Jindra
Nejsem pejskař
Dávno si myslím, že chování psa vzniklo jako adaptace k soužití se člověkem. Je tedy prakticky jisté, že vnitřní mechanismus chování psa je jiný, než lidský, takže pes skutečně necítí to, co my, pouze "přehrává" odpovídající vzorce chování. Ke zbožšťování psů majiteli se asi nemá cenu vyjadřovat.
17.06.09, 14:46 konikula
:)
Nevím k čemu tyhle studie jsou... :) To je jako "Předvedu nyní důkaz, že Ježíš vstal z mrtvých" ... výsledek: "Takže buď sem podváděl, nebo opravdu proved důkaz a vy viděli zázrak"
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.