Perlička: Přistěhovalci a průměrný dožitý věk

Z několik let starého výzkumu dlouhověkosti vyplynulo, že nejvyššího věku se dožívají muži v Japonsku a pak muži z Izraele, jejichž průměrná délka života byla stanovena na 76,7 let. Já jsem vyrůstal v Izraeli, a proto jsem nemohl této statistice uvěřit. Izrael se svými mnoha obézními a neustále kouřícími muži má být druhý na světě v průměrné délce života mužů? Nějak mi to nešlo dohromady. ...

(Zde se vysvětluje souvislost popisovaného jevu s tzv. paradoxem autobusové zastávky: Podle jízdního řádu mají autobusy, které zastavují kousek od našeho domu, jezdit každých deset minut. „Takže jdeme-li na zastávku autobusu,“ uvažujeme, „přicházíme – v průměru – uprostřed desetiminutového intervalu mezi autobusy.“ To je rozumný předpoklad. Takže logicky bychom měli v průměru čekat přesně pět minut na další autobus. Ale ze zkušenosti víme, že téměř nikdy nečekáme na autobus právě pět minut. Čekáme déle...)

... Průměrná délka života měla být průměrná očekávaná délka života od narození do smrti. Pro statickou populaci to platí a Japonsko je zemí se statickou populací. Ale Izrael takový není.
Obyvatelstvo Izraele se z velké části skládá z přistěhovalců. Ti posunují statistiku průměrné délky života směrem nahoru. Příčina je zde zřejmá: přistěhovalec přijíždějící do své nové vlasti má již určitý věk a již nemůže zemřít mladší, než kolik mu v době příjezdu je. Podívejme se nyní na extrémní případ. Představme si zemi, kde je každý přistěhovalcem a přichází ve věku osmdesáti let. Potom samozřejmě bude mít taková země nadhodnocenou průměrnou délku života – větší než osmdesát let. Ale i přistěhovalci přicházející ve věku šesti měsíců uměle zvyšují průměrnou délku života, protože již nemohou umřít jako kojenci. Rozdělení života přistěhovalců se podobá rozdělení čekacích dob pro autobusy: jakmile začalo, je v průměru delší než u člověka, který se právě narodil. Když se velké procento obyvatel nějaké země skládá z přistěhovalců, má země nadhodnocenou průměrnou délku života svých obyvatel.

Tento text je úryvkem z knihy:
Amir D. Aczel
Náhoda
Příručka pro hazardní hráče, zamilované, obchodníky s cennými papíry a pro všechny ostatní
Dokořán 2008

O knize na stránkách vydavatele

Viz také:
Lidský mozek není připraven utkat se s pravděpodobností
Perlička: hrátky s kartami