Student World

Malárie dnes představuje problém, který se životně týká celé řady lidí. Tato hrozba na rozdíl od řady jiných infekčních chorob nemizí, ba naopak. Za akceleraci může leccos, zřejmě i unáhlené opuštění DDT (dnes již ve Třetím světě zažívá mnohde renesanci). A nakonec, malárie se konec konců může časem opět týkat i Evropy (alespoň kdybychom měli 100% věřit hlasatelům klimatických změn a z toho vyplývajících dopadů).
Zajímavou novinku v boji proti malárii představuje renesance chloroquinu (http://www.vakciny.net/CIZINA/MAL%C1RIE/Chloroquin.htm, http://en.wikipedia.org/wiki/Chloroquine). Látka se dlouho používala k léčbě i prevenci malárie, posléze však od jejího užití bylo upuštěno. Kromě vedlejších účinků na ni totiž parazit způsobující malárii začal vykazovat rezistenci. Tento efekt se přikládá skutečnosti, že látka se v lidském metabolismu udržuje poměrně dlouho, na konci už v malých dávkách umožňujících selekci odolných kmenů Plazmodia. Tyto kmeny se nejprve objevily v jihovýchodní Asii a jižní Americe, posléze i v subsaharské Africe. Takže pak začalo být užití chloroquinu omezováno, eventuálně byl kombinován s jinými antimalariky.
Výzkum Miriam Lauferové z baltimorské University of Maryland School, který proběhl v africké Malawi, však překvapivě ukázal, že nad chloroquinem netřeba zcela lámat hůl. Výzkum infikovaných dětí z této oblasti totiž ukázal, že jim v krvi opět jasně převládají druhy na chloroquin citlivé. Chloroquin se ukázal být i výrazně účinnější než konkurenční antimalarika.
Mechanismus, jakým k tomu došlo, zatím přesně neznáme. Samozřejmě by se dalo spekulovat, že v prostředí, kde se určitá látka neužívá, rezistence vůči ní po čase opět vymizí (selekce bude preferovat jedince, kteří nemají příslušný obranný mechanismus, a namísto toho investují energii třeba do rychlejšího množení). Takovýhle výklad je sice poněkud vágní, rámcově ovšem nejspíš platí. K posunu oběma směry došlo poměrně rychle, rezistence se totiž v subsaharské Africe začala objevovat až někdy v 70. letech.
Jaký obecný závěr z toho všeho vyvodit? Snad rychlejší střídání jednotlivých farmaceutických prostředků. V Malawi je dnes chloroquin účinný snad i proto, že v době počátků rezistence se zde rychle přešlo na pyrimethamin/sulfadoxin (od roku 1993). Pro okolní státy proto nemusí být tento recept použitelný, každopádně se ale opět ukazuje, že mezi hostiteli a parazity probíhají neustálé závody ve zbrojení. I když bychom chtěli mít k dispozici nějakou univerzální léčbu, často se hodí mít spíše pestrý zbrojní arzenál a prostředky podle okolností operativně střídat. Je v tom i nadějné konstatování – parazité si kvůli krátké generační době (dostatku času na mutace) vytvářejí rezistenci rychle, ale také ji mohou rychle zase poztrácet.

Zdroj: New Scientist,
http://www.newscientist.com/article/dn10474-abandoned-malaria-drug-makes-a-comeback.html
a další

autor Pavel Houser