Student World

pravidlené páteční „přetištění“ staršího článku

Toto „předstírané šílenství“ mívá pak poměrně jasný řád. Problém Ganserova syndromu je ovšem v tom, že bývá údajně snadné ho odhalit.

Kdo není sám šílený nebo v zacházení s blázny sběhlý, údajně těžko pronikne do myšlení/fungování skutečného blázna. Jedním z příznaků předstírání je tzv. syndrom přibližných odpovědí. To znamená, že na otázku kolik je 5 + 5 odpoví simulant „devět a půl“, na dotaz po snídani řekne, že měl „roštěnku s chrousty“. Adept šílenství často odpovídá na všechny otázky chybně, tedy přehání, současně ale jeho odpovědi dávají rámcově smysl, vykazují alespoň pochopení otázky, toho, jaký typ odpovědi je očekáván (na dotaz kolik je 5 + 5 neodvětí „roštěná s chrousty“). Když adept šílenství dostane tužku, pokusí se jí psát, ale opačným konce apod. Řád odpovědí není systémem „regulérního“ šílence, který by klidně na 95 % otázek odpověděl zcela správně a tužkou psal normálně.
Někdy je pak šílenství pro větší efekt doplněné nějakou populární rekvizitou, třeba slintáním, obracením očí v sloup apod. To také u odborníků nebudí důvěru v upřímnost choroby.
Popsané chování může mít smysl třeba u souzených, ale může i skutečně provázet schizofrenii; ačkoliv dotyčný simuluje, tato simulace je sama příznakem poruchy.

Často se však takto chovají i lidé, kterým žádné stíhání nehrozí a schizofrenií netrpí; příčiny toho nejsou jasné a někteří psychiatři se domnívají, že i předstírané šílenství je duševní poruchou. Jedním z možných vysvětlení je, že se lidé s Ganserovým syndromem prostě chtějí nějak pobavit, vzbudit zájem svého okolí, hrají si, eventuálně prostě hrají a testují, „co to udělá“.

Zdroj: Robert M. Youngston: O šílenství, podivínství a genialitě, Portál, Praha 2000

Poznámka: Snad tento článek přispěje k tomu, abychom Ganserův syndrom dokázali v případě této potřeby předvádět alespoň trochu profesionálně a vyhli se nejhorším chybám :-). V našich podmínkách je asi žádoucí vyhnout se též např. všemu, co nějak připomíná Švejka („upřímná padoucnice“ apod.).

autor Pavel Houser