Student World

Tento článek vyšel v Computerworldu 12/2006

Představte si, že nasednete do auta, a to přizpůsobí veškerá nastavení tomu, jak to vyhovuje vám. Anebo si s někým potřesete rukou a diskrétně si přitom vyměníte elektronické vizitky. Japonská společnost Nippon Telegraph and Telephone vyvíjí systém, který podobné věci dokáže realizovat s využitím vašeho těla z něho se rázem stane vysokorychlostní počítačová síť.
Systém označovaný RedTacton vznikl z několika různých výzkumných projektů a v podstatě náhodou. Výzkumníci ze společnosti NTT pracovali na ultracitlivém systému pro měření napětí v obvodech čipů, když jeden z inženýrů objevil, že je jeho tělo schopno přenášet slabý signál. Na zkoumání tohoto objevu se začalo pracovat v rámci dodatečného projektu, a tak došlo ke zrodu systému RedTacton.
RedTacton posílá signál prostřednictvím velmi malého elektrického pole, které je vyzařováno a existuje kolem lidského těla. Elektrické pole nahrazuje kabely nebo bezdrátový spoj, které by jinak musely být použity. Jestliže tělo slouží jako nosič signálu, je nezbytné mít ještě vysílač a přijímač. V prototypu, jenž NTT sestavilo, je vysílačem PC karta zasunutá do zařízení PDA. Tato karta ovlivňuje elektrické pole těla, pokud je umístěna v jeho blízkosti (ačkoliv se dotýkat jeho kůže vůbec nemusí). Při demonstraci systém pracoval i v případě, že PDA bylo zasunuto do kapsy u saka.
Na přijímacím konci je optický senzor, jenž využívá laser pro interpretaci kolísání v elektrickém poli. Laser měří efekt, který tyto fluktuace mají na krystal, jenž je součástí přijímače tímto způsobem tedy detekuje data, která jsou posílána. "Pokusy o využití elektrického pole lidského těla pro komunikaci se objevily už dříve, nebyly nicméně úspěšné," říká Hideki Sakamoto, senior manažer oddělení strategie výzkumu a vývoje NTT v Tokiu. "Pokud vím, všechny skončily nezdarem, neboť využívaly elektronické senzory."

Elektronické senzory zpravidla vyžadují dvě "sondy", z nichž jedna musí zůstat v kontaktu s tělem. To je obtížné realizovat bez použití něčeho, jako je například lepicí páska, což takové systémy činí těžkopádnými z hlediska použití. Metoda NTT založená na laseru je schopna nejen úspěšně fungovat, ale také zajistit rychlejší komunikaci: "Data mohou být přenášena rychlostí až 10 Mb/s," tvrdí Sakamoto.
Podobná slabá elektrická pole je možné najít okolo mnoha objektů včetně těch, jež jsou vyrobeny z kovů, plastů, skla, keramiky a tekutých látek, což znamená, že i ony mohou být součástí sítě RedTactonu. Systém může pracovat přes části ošacení, jako jsou ponožky boty a rukavice, nebo také na suché i mastné kůži. Osoba vybavená senzorem si pak může vyměňovat data s jinou osobou, která rovněž takový senzor nese, a to prostřednictvím pouhého podání rukou. Stejně tak mohou být data přenášena mezi osobou a určitým zařízením tak, že se jej člověk dotkne, přejde po něm nebo se na něj posadí.
To přístrojům umožňuje vyměňovat si data nejen v případě, kdy se dva lidé jeden druhého dotknou, ale také tehdy, jsou-li ve vzájemné (těsné) blízkosti. Tak by spolu například mohla komunikovat zařízení v kapsách několika lidí sedících okolo jednacího stolu. Tento přenos na blízkou vzdálenost je designem omezen na rozsah 10-20 cm, aby bylo možné zamezit zneužití a chránit bezpečnost uživatelů. Systém je podle NTT bezpečný, neboť do lidského těla neteče žádný proud a elektrody ve vysílači a přijímači jsou izolovány. Je vyžadováno pouze několik miliwattů energie a systém vyhovuje směrnicím japonské vlády pro vyzařování rádiových frekvencí.
Firma vytvořila prototyp systému, který sestává z transceiverů (kombinovaných vysílačů a přijímačů) ve formě PC karet a jednotek, které mohou být zabudovány do různých přístrojů. Ty začala nabízet některým zákazníkům pro vyzkoušení v terénu po dobu šesti měsíců, jehož cílem bylo testovat jak samotnou technologii, tak obchodní modely, jež jsou kolem ní postaveny.

Možná nasazení

Výrobce předvídá čtyři základní aplikace novinky. První se týká služeb typu one-to-one. V tomto případě zařízení RedTacton v ruce nebo v kapse uživatele komunikuje s přístroji vestavěnými v okolním prostředí. Například by tak mohla být informace o produktu stažena do kompatibilního mobilního telefonu, pokud se uživatel dotkne reklamního panelu. Terminál by také mohl varovat osobu se špatným zrakem, že si vytáhla špatnou lahvičku se svými léky.
NTT taktéž zvažuje využití systému za účelem zvýšení intuitivnosti různých technologických nástrojů. Představte si, že byste tiskli dokument z notebooku ve svých rukou pouhým dotknutím se tiskárny nebo si vyměňovali elektronické vizitky podáním ruky.
Protože každá osoba může nosit svůj vlastní transceiver, systém by mohl identifikovat uživatele a personalizovat prostředí podle jejich chutí či potřeb. Například sedadla, zrcátka a rádio v autě by mohly být nastaveny automaticky, jakmile příslušná osoba nasedne do vozu.
Uvažuje se také o nasazení systému v oblasti počítačových sítí. Stoly vybavené senzory by mohly vytvářet ad hoc počítačovou síť v případě, kdy uživatelé s patřičně vybavenými osobními počítači položí své notebooky na stůl. Stejně tak by počítač mohl posílat audiosoubory do MP3 přehrávače bez použití kabelů.

Daleká cesta

Plány společnosti NTT týkající se zavedení technologie do komerční sféry jsou závislé zčásti i na výsledcích zmíněného zkušebního nasazení.
"Jestliže bude vývoj probíhat dostatečně dobře a povede se nám ujít ještě kus cesty, můžeme doufat, že budou první komerční systémy typu HAN (Human Area Network) zprovozněny někdy během roku 2006," odhaduje Tošijaki Asahi, výzkumný pracovník týmu strategického obchodu ve společnosti NTT.
Výrobce současně uvažuje i o zdokonalování své technologie. "Přemýšlíme o tom, že bychom systém mohli využít i s běžnými typy transceiverů, zvažujeme ale také, jak je zmenšit. Abychom to mohli udělat, musíme zmenšit čipy používané v systému. Protože jsme však už všechny klíčové technologie vyvinuly, už by to nemělo představovat nic, co by zabralo dlouhé roky dalšího vývoje," říká Asahi. Systém NTT není jediným dostupným síťovým systémem, který využívá lidský dotek pro přenos dat. Například pobočka společnosti Matsushita Electric Industrial (Panasonic) nedávno uvedla na trh systém, který je schopen přenášet data lidským tělem. Na rozdíl od RedTactonu ale používá elektrický proud a může dosáhnout přenosových rychlostí pouze 3,7 Kb/s, takže je vlastně přibližně 3 000x pomalejší než RedTacton. Vyžaduje přitom, aby uživatel neustále nosil transceiver upevněný na náramku na zápěstí.

autor Martyn Williams, Paul Kallender