Jak lze chápat „průměrnou délku dožití“?

Člověk |

S. J. Gould onemocněl vzácnou formou rakoviny. Zjistil si v počítačové databázi Harwardu, že průměrné dožití na jeho typ choroby je 8 měsíců. Protože věděl, že šance nemocných závisí na míře jejich optimismu, rozhodl se, že bude veškerá data interpretovat „pozitivně“...




Známý paleontolog a popularizátor vědy Stephen Jay Gould se v jednom ze svých esejů pokouší rehabilitovat statistiku, respektive „suchou vědu“ oproti názorům, které kvantitativní přístup ke světu snižují. Gould kritizuje preferování emocí jako „hollywoodské klišé“, činí tak ovšem sám nikoliv nezaujatým způsobem. Popisuje totiž, jak mu „správné“ chápání statistiky pomohlo v boji s rakovinou.
Gould onemocněl vzácnou formou rakoviny, která se obvykle dává do souvislosti s azbestem. Protože věděl, že šance na přežití takto nemocných závisí na míře jejich optimismu, rozhodl se, že bude veškerá data interpretovat „pozitivně“, a to i když by působila sebevíc hrozivě. Zjistil si v počítačové databázi Harwardu, že průměrné dožití na jeho typ choroby je 8 měsíců (median). Gould věděl, že u něj bylo onemocnění diagnostikováno relativně včas, což by jeho šance mohlo zlepšovat. Jakými dalšími postupy dodal katastrofálně vyhlížejícímu statistickému údaji optimistickou příchuť?
– za prvé usoudil, že průměrné hodnoty vycházejí z minulosti. Medicína ovšem postupuje kupředu, takže šance je vlastně vyšší než statistická (v Gouldově případě se navíc zkoušela nová experimentální metoda léčby).
– za druhé interpretoval median 8 měsíců správně tak, že po 8 měsících je polovina nemocných mrtvých. Jde ale o median, ne o aritmetický průměr, chorobu lze tedy nejspíš přežít i „celkově“ (rozdělení bývá při průměrných úmrtnostech asymetrické, protože nelze zemřít v čase menším než 0).
– napadá vás ještě nějaký způsob interpretace, který by pacientovi za těchto podmínek mohl dodat optimismu?

Gould se tedy vyléčil (o více než 20 let později podlehl jinému typu rakoviny). Svůj případ používá také ve prospěch argumentace, že by lékaři neměli před nemocnými zatajovat fakta, i když vypadají hrozivě. Gould sám si musel informace najít sám. V roce 1982, kdy se příběh odehrává, byl nejspíš jedním z mála šťastlivců, kteří se k datům tohoto typu mohli dostat, dnes je může vygooglovat skoro každý.

Zdroj: Stephen Jay Gould: Dinosauři v kupce sena, Academia, Praha, 2005, v českém vydání závěrečný text „Průměrem se řídit nelze“.
http://www.kosmas.cz/knihy/127574/dinosauri-v-kupce-sena/

Poznámka: Výbornou kritiku Gouldových evolučně-biologických i politických názorů (Gould nepsal zdaleka jen neutrální/akademické články o paleontologii a evoluční biologii) přináší Grimův článek Poučení z krizového vývoje společenským věd (Vesmír http://vesmir.cz/clanek.php3?CID=369).
Kritika Gouldových názorů na roli selekce v evoluci viz úryvek z knihy Jak se dělá evoluce (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/B7B4A277792913AFC1256E970048FB9E).








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.