Student World

Timothy Q. Gentner, psycholog z University of California v San Diegu, si trochu hrál s tím, jak špačci dokáží rozpoznávat své zpěvy, respektive „jazyk“.
O jeho výzkumu viz např. http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-04/uoc–tba042106.php, v češtině stručně http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006042701.
Zkoušení špačci se nejprve seznámili s vlastním cvrlikáním a pak ho dokázali rozlišit, pokud bylo vloženo do jiné „skladby“ (klepli zobanem, pokud slyšeli takovouhle skladbu-derivát, nedělali nic, pokud slyšeli melodii úplně jinou). K tomuto problému existuje v počítačové lingvistice celá složitá teorie o regulárních vs. bezkontextových gramatikách; lidský jazyk bývá někdy pokládán za de facto bezkontextový, jindy bývá tvrzeno, že právě a pouze lidský jazyk má mít tuto vlastnost. O gramatikách a automatech, které je generují, viz např. http://www.informatika.xcars.cz/chomskeho.html.
Pokud ale pomineme složitou teorii, můžeme z experimentu vyvodit, že špačci ovládají pravidla „zanořování/uzávorkování“, kdy určitý řetězec může rozšiřovat oběma směry, eventuálně i do něj vkládat „vložené věty“.
Takže v věty „Karel jde na pivo“ můžete vygenerovat jednak rozšíření na obě strany „Opilec Karel jde na pivo do hospody“ (v gramatice jednoduššího typu lze naproti tomu přidávat pouze jedním směrem), tak i do ní vnořit další řetězec – „Karel, známý opilec, jde na pivo“. Když se naučíte rozpoznávat původní větu, zvládnete odvozeniny chápat jako její derivát, ve kterých stále „je obsažena“ věta původní. (V lidském jazyce takováhle schopnost rozvíjení funguje teoreticky neomezeně, v praxi jsme samozřejmě limitováni mj. naší operační pamětí. Řetězec 100 slov už nerozeznáme jako derivát původní věty prostě proto, že už ho nerozeznáme jako vůbec žádnou větu.)
Právě nějakou takovouhle schopnost potvrdili i špačci. Samozřejmě z toho nevyplývá, že svým popěvkům přikládají nějaký význam a že pro ně reprezentují objekty vnějšího světa, že jde o jazyk apod., dokážou nicméně tyto útvary rozpoznávat a pracovat s nimi na určitém stupni abstrakce. A to je jistě zajímavé.

autor Pavel Houser