Student World

V létě roku 2004 prošlo téměř bez povšimnutí, že zemřel John Manyard Smith, jeden z otců současné podoby neodarwinismu.
J. M. Smith (1920-2004) byl spolu s W. Hamiltonem vůdčí podstavou při zrodu koncepce evolučně stabilních strategií; biologii obohatil především o zajímavý matematický aparát ("gram algebry je někdy víc než tuna argumentů"). Teorie her, půjčka na oplátku, jestřáb kontra hrdlička a další myšlenky, za které se udělovaly Nobelovy ceny (hlavně za ekonomii), mají původ z části právě u Smithe. On sám ovšem Nobelovu cenu nikdy nedostal.
Smith se kromě jiného zabýval také prací osvětlující postupnou evoluci proteinů či vznik sexuality. Pochází od něj také koncept vzniku nových druhů pomocí "rozevírajících se nůžek". (Zhruba řečeno, když do oblasti obývané krysami pronikne kočka, existují třeba dvě efektivní strategie, jak může populace krys reagovat – zvětšit se a kočce se ubránit, nebo se zmenšit a dokázat se schovat do díry/stát se pro kočku nezajímavou kořistí. Obě tyto varianty budou oproti původní krysí populaci ve výhodě; bude ale pro ně velmi nevýhodné se pářit mezi sebou a dát vznik "průměrným" potomkům; jedinci budou preferovat k páření jedince podobné, nůžky se budou rozevírat a brzy vzniknou dva různé druhy, maxikrysa a minikrysa.)

Manyard Smith se zabýval také otázkou komplexity živého světa. Rozlišil několik úrovní, na nichž růst komplexity proběhl, které pokládá za hlavní evoluční přechody (od složitých replikačních mechanismů až po vznik sociálního chování).
Podle Smitha není ovšem žádný teoretický důvod se domnívat, proč by biologická komplexita měla růst (přičemž není úplně jasné ani jak ji měřit). Smith problém de facto nevyřešil, byť zajímavá je třeba jeho úvaha o preadaptacích, které teprve umožnily skok na určitou úroveň. Nejjednodušší výklad celé skutečnosti vychází z toho, že jen tam, kde život dospěl do stadia inteligentních bytostí (tedy nutně jisté komplexity), se najdou jedinci přemýšlející nad tím, jak je možné, že právě v jejich světě měla evoluce ty speciální vlastnosti, které vedly k neustálému růstu komplexity… Asi ne každého ovšem tahle odpověď uspokojí.

Zdroj: Pavel Stopka: Gram algebry a John Manyard Smith, Vesmír 10/2005 a další

autor Pavel Houser