Student World

Otázky týkající se počtu stvořených světů středověké teology mátly. Tomáš Akvinský například poněkud paradoxně tvrdil, že Boží jedinečnost spočívá právě v tom, že náš svět je jediný. Takové názory sice byly ve shodě s Aristotelem, pro jiné však představovaly popření všemohoucnosti Boží.
Argumentovalo se, že nekonečnému a nekonečně mocnému Bohu by přece mnohem více odpovídalo, aby stvořil nekonečné množství světů (klidně i s nekonečným množství inteligentních bytostí). Takováto představa je jistě velmi dobře slučitelná s nějakým obecným deismem, co však s biblickým Zjevením? Platí snad Kristova oběť jen pro náš svět? Nebo takto trpěl i pro spásu obyvatel jiných světů? Vtělil se snad i na těchto světech?
(Zde stojí za poznámku, že dnes by se to dalo vyložit třeba tak, že podobně jako se biblické poselství přináší domorodcům na druhém konci světa, tak by církev mohla své poslání chápat i jako šíření víry mimozemšťanům – ve středověku byla by ale myšlenka cest k jiným světům byla chápána jako příliš fantastická. S otázkou mimozemského života se různé církve každopádně tím či oním způsobem musejí vypořádávat i dnes.)
Myšlenka mnoha světů byla církví shledávána stále více kacířskou a byla také jedním z důvodů, které přivedly roku 1600 na hranici Giordana Bruna. Ve stejné době se ale debaty z úvah inspirovaných teologií přenesly do exaktnější roviny. Heliocentrismus otřásl představou výjimečného postavení Země, která náhle mohla být chápána prostě jako jedna z planet (a proč by pak život nemohl být i jinde?). Došlo k objevu dalekohledu a náhle se ukázalo, že pozorování dalších planet odhaluje útvary připomínající ty, které nacházíme na Zemi. Kepler byl v té době přesvědčen, že Měsíc je obydlen, a Galileo pak zřejmě jako první zavedl pojem "měsíční moře".
Zhruba od Descarta se začalo uvažovat nejen o životě na dalších planetách, ale i o planetárních soustavách kolem jiných hvězd. V roce 1689 napsal Fontenelle významné dílo s názvem Rozprava o pluralitě světů. Naopak Newton byl v těchto otázkách velmi opatrný. Obecně tvrdil, že jeho gravitační teorie nedokáže odpovědět na otázku, zda je sluneční soustava ve vesmíru nějak ojedinělá, nebo zda podobných systémů existuje mnoho. Odvolával se na to, že on pouze popisuje důsledky, prvotním hybatelem a strůjcem pohybů měl být Bůh.
V 18. století nicméně myšlenka nekonečného vesmíru, ve kterém se pravděpodobně nachází nekonečné množství obydlených světů, začala i přes odpor církve převládat. V 19. století se pak objevila scifi literatura, popsány byly i kanály na Marsu a debata o mimozemském životě v podstatě vstoupila do fáze, která již byla blízká současnosti…

Zdroj: Stevej J. Dick: Život v jiných světech, Mladá fronta, Praha, 2004

autor Pavel Houser