Student World

Nedávno jsem se vrátil se z dovolené v Řecku. Právě tam končila vlna fotbalové horečky a začínala horečka olympijská. Jak známo, letošní olympijské hry se budou konat v kolébce her – v Athénách. Celé Řecko je doslova zaplaveno olympijskými symboly – kruhy, maskoty; jsou všude a z nejrůznějšího materiálu. Letní olympijské hry budou slavnostně zahájeny 13.8. Skončí 29.8. 2004 závěrečnou disciplínou, kterou v novodobých olympijských hrách je marathónský běh. Letos se poběží na historické trati. Jak víme z historie, po bitvě u Marathónu doběhl běžec do Athén, zvolal:

“Nemikékamen – chairometha" (zvítězili jsme, radujte se) a poté zemřel.

Po návratu z dovolené jsem měl stůl zaplaven normální i e-mailovou poštou. V časopise Nature 19.7.2004 jsem narazil na článek s názvem ”Battle of Marathon date revised" (published online: 19 July 2004; Mark Peplow Victory messenger may have run in fatal August heat), který se zabývá přesným určením data marathonské bitvy.

Co se u Marathonu vlastně stalo – a kdy?

V roce 490 př. n. l. se u městečka Marathónu vylodila velmi početná perská vojska. Antičtí historikové přehánějí – někdy mluví až o milionu Peršanů; v každém případě však byli v ohromné přesile oproti vojsku athénskému (poznámka Pavel Houser: Pozemní výprava Peršanů o 10 let později bývá dnes odhadována na zhruba 200 000 lidí – u Marathónu bylo ovšem Peršanů určitě mnohem méně). Otec historie Hérodotos, nar. 485 př. n. l., ve své Historii píše, že Athéňané nejprve vyslali do Sparty posla jménem Fidippides s žádostí o pomoc. Během dvou dnů do Sparty a zpět uběhl 1 144 stádií. Hérodotos o této události píše – cituji:

“Předstoupil před vládnoucí úředníky a pravil: ´Lakedaimonští, Athény vás žádají o pomoc a prosí, abyste nedopustili, aby upadlo do otroctví barbarů nejstarší řecké město. Nedávno byla zotročena Eretria a Řecko tak o významné město oslabeno.´ Vyřídil jim, co mu bylo přikázáno, a oni sice byli nakloněni poskytnout Atnéňanům pomoc, ale nemohli tak učinit ihned, protože nechtěli porušit zákon. Byl totiž právě devátý den v měsíci a devátého prý nevyrazí, leda až bude kruh měsíce úplný.” (překlad Jaroslav Šonka)

Na základě tohoto popisu v 19. století učenec Augustin Boeckh stanovil datum bitvy na 12. 9. 490 př. n. l. Pozdější autoři pak přidali fakt, že Sparta právě pořádala bojové hry na počest Apollóna Karneia a v této době jim bylo zakázáno bojovat. Po návratu posla se athénské vojsko po krátké úvodní hádce, zda bude bojovat či ne, rozhodlo pro boj. Do čela armády byl postaven Miltiades. Seřadil z vojáků šik, který byl stejně dlouhý jako perský. Protože však jich bylo méně, byl střed slabý. Průběh bitvy byl poměrně rychlý a přímočarý. Peršané prorazili ve středu; na křídlech však zvítězili mnohem lépe vycvičení Athéňané. Dostali Peršany do kleští a bitva skončila porážkou perského vojska. Po bitvě běžec, jehož jméno se různí – někteří uvádějí Feidippida, jiní Diomeda, přiběhl do Athén, zvolal: “Nemikékamen – chairometha" (zvítězili jsme, radujte se) a padl mrtev k zemi. Tuto příhodu Hérodotos nezná, doplnil ji až Plutarchos, který žil zhruba 500 let později. Jméno běžce však není podstatné, je to krásná historka a zdá se, že časem se o ní budeme dovídat více a více.

V článku z časopisu Nature 19. 7. 2004 je citován Donald Olson, astronom z texaské Státní univerzity v San Marco, který v časopisu “Sky & telescop” uvádí, že v době bitvy u Marathónu existovaly dva kalendáře. Jeden byl athénský, v němž nový rok začínal v prvním novoluní po letním slunovratu. Spartský kalendář naopak začínal v prvním novoluní po podzimní rovnodennosti. Donald Olson a jeho kolegové vypočítali, že v roce 491–490 př. n. l. bylo o jedno novoluní mezi podzimní rovnodenností a letním slunovratem více než normálně. Je to proto, že solární rok se vždy nekryje s lunárním. Donald Olson uvádí, že spartský kalendář byl oproti athénskému posunut o jeden měsíc dopředu, takže podle Olsona se bitva u Marathónu udála 12. 8. 490 př. n. l., což by mohlo vysvětlit i smrt běžce – doběhl do Athén vyčerpán srpnovým horkem.

Jak je vidět existují rozdílné názory na jméno běžce, stejně jako i rozdílné názory na datum slavné bitvy. Někteří skeptičtí historikové, jako např. John Lazenby z Univerzity v Newcastlu, ve jmenovaném článku, říkají, že historie marathónských běžců je dokumentována velmi špatně. Kromě Plutarcha, který psal o poslu, který doběhl, oznámil vítězství a zemřel, neexistuje o této události žádná jiná zpráva. Není tedy jistá – stejně jako není jisté ani datum bitvy.

Nicméně právě tento heroický příběh vnukl francouzskému filolofovi Michaelu Brélovi myšlenku věnovat pohár vítězi běžeckého závodu, který se běžel z Marathónu do Athén. Bylo určeno, že na prvních olympijských hrách v roce 1896 v Athénách se závod poběží právě na této legendární trati. Marathónský běh je vlastně vzdálenost od bojiště (marathónského mostu) do centra Athén.

V roce 1896 běželo závod 25 borců; vyhrál Spiridon Luis s časem 2 hodiny 50 sekund. Trať tenkrát měřila 40 kilometrů, ale její délka se vyvíjela. V roce 1908 se konaly olympijské hry v Londýně a trať byla prodloužena na 41 900 metrů. Důvod byl prostý – cíl měl být před královskou lóží. Teprve v roce 1921 stanovila IAAF délku marathónského běhu na 42 195 metru. První marahónský běh o dnešní délce měl svoji premiéru v roce 1924 v Paříži, letos je tomu tedy již 80 let kdy se marathón běží v klasické délce tj. 42 kilometrů a 195 metrů.

Místo, datum bitvy i jméno tehdejšího běžce-posla bude jistě objektem dalšího bádání historiků. Jméno letošního marathónského vítěze se dozvíme 29. 8. 2004.

Říká se, že národní psychologii lze určit podle slova, s nímž se lidé vítají a loučí. Tak třeba Angličané říkají na rozloučenou “farewel” – šťastnou cestu, Římané zdravili slovem “vale” – buď zdráv, a Řekové říkali “chaire!” – raduj se!
Tak tedy – CHAIRE!

Poznámka Pavel Houser: On příslušný běh do Athén mohl mít v konečném důsledku i bezprostřední vojenský význam. Bitva u Marathónu totiž i přes porážku Peršany úplně nezlomila a podle některých pramenů se pokusili následně přepadnout město z moře. Nicméně athénské vojsko se stačilo vrátit a když Peršané viděli obsazené hradby města, s nepořízenou odpluli.

autor Jiří Bakala