Student World

Setkání First Tuesday konané dne 1. 6. se pokusilo odpovědět na následující otázku: Co brání rozvoji biotechnologických firem v České republice? Vystoupili Leoš Raibr (divize Health Care + Life Sciences u IBM), Kateřina Mališová (agentura Czech Invest) a Vladimír Viklický (Rada vlády ČR pro vědu a výzkum).

Leoš Rajbr se zabýval spíše situací ve světě. I zde se objevují některé překážky. Malé biochemické firmy vznikly především jako reakce na nepružnost farmaceutických koncernů; problémem však je, že velké firmy se k jejich patentům a technologiím obvykle dostanou tak, že malou firmu prostě koupí. Malá high-tech firma se následně rozpustí v koncernu a ztratí svoji dynamiku. Pro obě strany by přitom zřejmě bylo výhodnější, kdyby se neprodávaly celé firmy, ale pouze technologie. Získat např. určité patenty tak, že koupím jejich vlastníka, nemusí být nejefektivnější cestou.
Co se týče vývoje na poli farmaceutického průmyslu, Rajbr očekává přechod od "celoplošných" léčiv k preparátům směřujícím na konkrétní chorobu a populaci. I malé firmy mají dnes proto šanci na trhu dobře obstát – mohou např. dodávat speciální léky na choroby, kterými trpí na celém světě 15 000 lidí. Velkým firmám se přitom nevyplatí se takovým trhem vůbec zabývat.

Kateřina Mališová z Czech Investu hovořila o podpoře, která je dnes biotechnologickým firmám poskytována. Czech Invest pomáhá českým biotechnologickým firmám s propagací v zahraničí (např. úhrada výstavní plochy apod.). Jsou zde rovněž prostředky z různých fondů (bruselské strukturální fondy apod.) či investiční pobídky pro technologická centra… Prostředí samozřejmě není ideální, nicméně podnikatelé by neměli čekat, až takové bude (bude-li kdy) a měli se pokusit začít se svými aktivitami ihned. Současným problémem ČR je infrastruktura – tím přitom nejsou míněny dálnice či telekomunikace, ale existence dalších firem. Zahraniční investoři vstoupí raději na trh, kde již existují subdodavatelské řetězce.

Nejobsáhlejší byl příspěvek Vladimíra Viklického z Rady vlády ČR pro vědu a výzkum. Překážky pro rozvoj biotechnologií jsou podle něj zčásti politického typu: Chybí jasná koncepce hospodářské politiky, chybí speciální programy (na úrovni jednotlivých ministerstev i samosprávy) i dobře připravené návrhy se v procesu schvalování obvykle beznadějně rozmělní. Rizikového kapitálu je kupodivu dost, ale scházejí inkubátory a "úplně první kapitál", který by pomáhal lidem při přechodu z akademického prostředí k podnikání. Zde je na vině i malá ochota riskovat a zkusit rozjet firmu za vlastní peníze.
V současných "parcích" nenajdeme high-tech firmy, ale spíše "prodejní" pobočky zahraničních společností. Naši vědečtí pracovníci i začínající podnikatelé jsou neschopní dokončovat řešení až k realizaci (viz také výše). Biotechnologie mají nejblíže k přírodním vědám a medicíně – proč studenti těchto škol nezískávají při studiu základní orientaci v ekonomických disciplínách? Proč se zde neučí účetnictví, základy marketingu, managementu a práva? (Zde musím podotknout, že na VŠCHT jsme všechny tyto předměty s výjimkou práva měli.)

Ještě zajímavější než jednotlivé přednášky byla následná diskuse. Z ní vybíráme několik střípků; autorem řady z těchto myšlenek je opět Doc. MUDr. Vladimír Viklický, CSc:
– Spíše než málo peněz na vědu celkem je problém s jejich využitím. Prostředky se vynakládají plošně, mezi vědeckými institucemi neexistuje dostatečná konkurence. Podporuje se průměrnost a rovnostářství. Příklad: O vysokých školách rozhoduje konference rektorů všech vysokých škol. Téměř neexistují špičkové instituce (to by se musely prostředky vynakládat ne na průměrné projekty, ale na několik špičkových). Kolem univerzit nevznikají technologické parky, protože jim VŠ nemají co nabídnout – to je obrovský rozdíl oproti zemím na západ od nás, ale i oproti některým zemím "rozvojovým".
Systém, který existoval v minulém režimu, se na VŠ ani v Akademii věd de facto nepodařilo dostatečně reformovat. Nejde ale jen o nějaký abstraktní systém, ale i o jeho účastníky – lidé většinou nemají vůli, dostatečnou dravost a ochotu riskovat. S tím souvisí i fakt, že i podprůměrní odborníci v současném systému nějak přežijí.
– Úspěšnost vědecké práce se posuzuje podle napsaných/publikovaných článků a jejich citací. Minimálně u aplikovaného výzkumu by přitom měřítkem úspěchu měl být počet patentů nebo ještě spíše částka, kterou výzkum přinese. Závěrem studia je "text" (např. diplomová práce), nikoliv třeba udělený patent nebo nový výrobní postup. (A sebekriticky dodávám, že jako reakce na tuto kritiku vznikl z mé strany článek :-).)
– Komerční činnost na vysokých školách i ve vědeckých institucích je podnikána napůl načerno a často de facto za státní peníze (namísto aby vědecká instituce založila pro tento účel dceřinou firmu). Tímto způsobem dochází k nekalé konkurenci firmám působícím na "volném" trhu. Paradoxní přitom je, že ani komerční činnost dotovaná státními penězi obvykle nevede k žádnému pořádnému výsledku, je to "ušmudlané", "upachtěné" etc.
– Zajímal jsem se, nakolik jsou překážkou pro biotechnologie např. svazující regule pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy ve státech EU. Přítomní představitelé biotechnologických firem uváděli, že samozřejmě ano. Nutnost složitých právních procedur odvádí firmy od hlavní předmětu jejich podnikání – zde by snad mohly pomoci např. specializované právní služby, které by byly (např. v rámci technologického centra) poskytovány současně více subjektům a tím pádem za přijatelnější cenu. Nicméně GMO jsou pouhou špičkou ledovce v hromadách nesmyslných předpisů a nekonečných procedur. I tak banální věc jako je koupě laboratorního lihu nezatíženého spotřební daní se může stát hororem. Nelze převzít zboží poslané z USA, pokud nepodstoupíte formulářové martyrium, v němž musíte vysvětlit, jak budete likvidovat obaly. A tak dále.
– Některé z popisovaných problémů se mohou vstupem do EU zlepšit, ale celkově je "vědecká politika" v EU oproti USA velmi neefektivní. Deklarativní prohlášení o prioritách či "evropském výzkumném prostoru" mohou sotva co změnit, na vině je přebujelá byrokracie.
– Zakázkový výzkum byl přesunut ze snížené do standardní sazby DPH. Raději než přechod zpět by však představitelé českých biotechnologických firem uvítali zrychlení odpisů.

autor Pavel Houser