Život jako větrný mlýn a korouhvička

Biologie |

Větrný mlýn využívá pro svoji činnost větru - jinak řečeno získává energii z nějakého gradientu. Jak takový větrný mlýn pozná, jak natočit lopatky? Ukáže mu to korouhvička sledující směr vzdušného proudění. Stuart Kauffman se pak přímo domnívá, že živé organismy jsou takovými korouhvičkami.




***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Kauffman používá pro živé organismy pojmy jako autonomní agent. Nebojí se přirovnat je současně k tepelným strojům, tj. definuje je přímo schopností uskutečnit úplný Carnottův cyklus. V tomto ohledu nám z říše života asi vypadnou viry, ale bez problémů sem budeme moci zařadit v budoucnu konstruované systémy umělé.
Živé organismy neustále provádějí „měření“, kterým se snaží zjistit drobné nerovnováhy v okolním prostředí a pak je využít. I přes strojové metafory je Kauffman chápe jako systémy o sebe pečující a nadané „vůlí“. Bakterie není vlečena koncentračním gradientem glukózy, ona ho sama aktivně hledá a usiluje o večeři. Ostatně i stroje pracují „účelně“, jediný rozdíl je v tom, že ten účel nevyplývá z nich samých, ale byl dopředu stanoven konstruktérem. Život je stroj, který je ale přitom sám sobě konstruktérem.
Autonomní agenti nejenom stále dokonaleji odhalují gradienty a využívají z toho plynoucí energie, ale sami se také snaží další gradienty budovat. Organismy jsou podle Kauffmana přímo zodpovědné za neustálé rozrůzňování, expanzi biosféry. Čím složitější je systém a čím je dále od termodynamické rovnováhy, tím snadnější je nacházet další gradienty – ty se jaksi „vrší na sebe“. Biosféra jako celek proto směřuje ke stále větší složitosti, která má daleko k tepelné smrti zdánlivě vyplývající ze zákona o růstu entropie.
V prostředí v termodynamické rovnováze by totiž ani život nic nepořídil – při neexistenci gradientů v dokonale promíchaných směsích by nebylo z čeho energii získávat.
V jistém ohledu jsme tedy:
– korouhvičkou větrného mlýnu, která se snaží stále dokonaleji odhadovat směr větru
– větrným mlýnem, který se snaží stále dokonaleji přeměňovat energii větru na užitečnou práci
– větrným mlýnem, který prostředí kolem sebe mění tak, aby nenastávalo bezvětří
– větrným mlýnem, který neustále pátrá po dalších gradientech (což třeba zkusit začít využívat příliv, měřit rozdílné koncentrace chemických látek apod.).
– větrným mlýnem, který tyto další gradienty svojí činností sám vytváří.

Zdroj: Stuart Kauffman: Čtvrtý zákon, Paseka 2004











Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.