Student World

Slizká plíseň (Dictyostelium discoideum, v češtině se lze setkat i s označováním organismu jako hlenka či améba) představuje organismus zajímavý tím, že během svého života různě kolísá mezi jedno- a mnohobuněčnou fází.

V období hojnosti potravy žije plíseň v podobě jednotlivých buněk, které se nadto neustále dělí. Jakmile však udeří těžké časy, začnou se dosud samostatné buňky shlukovat do kolonií, sbíhají se v pulsujících vlnách především podle gradientu koncentrace cAMP, kterou vylučují tzv. vedoucí buňky. Výsledkem je jakýsi několikamilimetrový had s hlavou a ocasem, který se pohybuje ve směru světla a vody a jeho konce přitom neustále pulsují.
Nakonec dojde k vytvoření spor, struktura se rozbije a spory jsou unášeny větrem. Na vhodném místě začnou klíčit a celý proces se opakuje.

(Zdroj: Peter Coveney, Roger Highfield: Šíp času, Oldag, Ostrava, 1995)

Zajímavá z našeho hlediska se určitá paralela v ontogenezi tohoto organismu s fylogenezí v evoluční biologii. V evoluci druhů je možné vytvořit složité struktury pouze za předpokladu jednoduchých vstupních pravidel (Různá vězňova dilemata, Dawkinsovy biomorfy, Kaufmannův strukturalismus, modely světů sedmikrásek v hypotéze Gaia apod.). Totéž platí i pro vývoj jediného organismu, zde konkrétně se vše řídí koncentrací cAMP, která je ukázkovým morfogenem (tedy látkou, která strukturuje geometrii prostoru). Podobné procesy založené na změnách koncentrace jediné látky se uplatní i při stavbě tak složité struktury, jakou je termitiště.
Za druhé se ukazuje, že ke vzniku komplexních systémů o sobě jednotlivé části nemusí vůbec vědět. Každé jednotce stačí, když interaguje s jednotkami v bezprostředním okolí (tady je zajímavý kontrast k vývoji na poli fyziky, kdy se naopak uplatňují "nelokální" teorie postulující vzájemnou provázanost oddělených částic). Pokud se opět vrátíme k termitům, i zde se dostavuje provázanost bez toho, aby existovalo nějaké kolektivní telepatické vědomí celé kolonie.
Za třetí se seskupování populace plísní vyznačuje cyklickým průběhem, který připomíná chemické oscilátory (Bělousovy-Žabotinského reakce apod.). Jde tedy o cosi na způsob biologických hodin a jeden z případů, kdy lze i na živých organismech sledovat různé fraktální útvary, podivné atraktory a další objekty, ve kterých si libuje teorie chaosu.

autor Pavel Houser