Student World

Blíží se první červenec 2004 a blíží se sonda Cassini k Saturnu. Jedním z nejzajímavějších cílů poslední velké observatoře, která nás v dohledné době čeká, bude měsíc Titan. Co o něm vlastně víme? Nic moc. A přitom je Titan zcela výjimečný měsíc. Má průměr 5 150 kilometrů, takže je větší než Merkur. Jeho hustá atmosféra obsahuje přibližně desetkrát víc dusíku než pozemská a přes menší gravitaci má na povrchu o polovinu větší tlak než jaký bychom naměřili při mořské hladině někde na Jadranu. Čerstvá pozorování pak naznačují, že zde vanou silné větry a že se zde přesouvají rozsáhlé oblačné fronty.
Odborníky vzrušuje především několik procent methanu, který se podařilo nalézt v Titanově atmosféře. Za přispění slunečního větru a částic kosmického záření se totiž tahle sloučenina (CH4) mění na ethan (C2H6). Jeho drobné kapičky pak spolu s dalšími organickými sloučeninami zakalují atmosféru do neprůhledného oranžového závoje. Teoretikové dokonce předpokládají, že tyto kapky v podobě zvláštního deště padají až na Titanův povrch, kde vytváří řeky, jezera a snad i celá moře.
O možnosti "tekutého světa" na povrchu Titanu se diskutuje už od průletu sondy Voyager v roce 1980. Dosud se však jednalo o pouhé fantazie, chyběly totiž jakékoli důkazy. Nyní však došlo k jistému, byť nepřímému posunu: K tajemnému satelitu totiž odborníci na sklonku roku 2001 namířili výkonný radar v Arecibu. Z charakteru odraženého signálu, který po pár hodinách přijali, došli astronomové z Cornelliho univerzity k závěru, že na povrchu satelitu musí existovat rozsáhlé, více méně rovné plochy s nerovnostmi nanejvýš o velikosti několika metrů – pravděpodobně klidné hladiny jezer či moří o průměru od stovky do čtyř set kilometrů.
Natočení Titanu však umožnilo prohmatat pouze úzký pás jižně od rovníku. Navíc se ukázalo, že neexistuje žádná korelace mezi domnělými jezery a strukturami, které byly sledovány v infračerveném oboru pomocí Keckova a Hubblova dalekohledu. I když budou pozorování ze Země pokračovat, to hlavní se dozvíme až za rok. Sonda Cassini, která k Saturnu dorazí v červenci 2004, je totiž vybavena mikrovlnným radarem, který bude při pravidelných průletech systematicky mapovat Titanův povrch. V lednu 2005 se pak k satelitu vydá i pouzdro Huyghens. Místo jeho přistání se nachází poblíž rovníku. Jestli dosedne na pevninu nebo do organického moře se nejspíš dozvíme až v přímém přenosu.
Podle Astronomického deníku, http://denik.hvezdarna.cz/, převzato se svolením autora.

autor Jiří Dušek