Student World

Robert Wright sice pokládá memetický přístup k lidské kultuře za v zásadě správný, přesto však vyslovuje k původní Dawkinsově koncepci několik výhrad. Především se o memech vyslovuje jako celek pozitivně.

Memy nejsou pro Wrighta pouze viry, které okupují náš mozek a škodí nám. Náš mozek je podle něj výsledkem relativně dlouhé evoluce v prostředí memů a je naopak poměrně zběhlý v odhalování těch patologických (sebevražda apod.). Naopak samotná evoluce memů začínala tak, že první memy byly užitečnými informacemi, které zvyšovaly fitness svého hostitele i v genetickém slova smyslu (tj. memem byla informace jak rozdělat oheň, jak vyrobit kamenný nástroj apod. Mimochodem – počátky memů dobře popisuje kniha Darwinizing culture). Totéž pak platí pro většinu memů dodnes, byť existují i výjimky typu výše zmíněné sebevraždy.
Wright hodnotí pozitivně i náboženství. Ne snad, že by se náboženské systémy (s různými představami nebe, pekla, reinkarnace apod.) zakládaly na pravdě. To, že něco je nepravdivé, však ještě nemusí nutně znamenat, že je to jedinci či společnosti škodlivé.
Podle Wrighta není oprávněný ani marxistický názor, že náboženství je způsob, pomocí kterého vládnoucí vrstva ovládá zbytek společnosti. Srovnání memů s viry pokládá za zavádějící – memy jsou pro něj prostě obdoba genů, drtivá většina z nich je pro své nositele užitečná, a proto byla v rámci evoluce také vybrána. Většina memů spíše posiluje harmonické vztahy, alespoň v malém (tj. upevňuje užší skupiny). Nakonec, memy především umožňují hry s nenulovým součtem.
Memy taktéž hrají základní roli v procesu, který umožňuje člověku žít v jiném prostředí, než v jakém probíhala jeho biologická evoluce. Memy totiž, a to včetně těch nepravdivých, hrají od neolitu velký význam v procesu, které vede k vyšší hustotě obyvatelstva. Hrozba pekla a slib nebe, stejně jako třeba náboženské představy Polynésanů o tom, že náčelník je držitelem božských mocí mana a tapu, mají tak jasně konstitutivní prvek. Jenom díky memům typu "spravedlnost" spolu lidé na jednom místě vydrží, aniž by se navzájem pobili (extrémně zjednodušeně řečeno).
Zemědělství (a další vývojové etapy) v tomto pojetí není pouze pokrokem z hlediska technologického, ale i komunikačního. Hustota osídlení v době neolitu výrazně totiž zlevnila náklady na přenos informací.

Zdroj: Robert Wright: Víc než nic, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002

Poznámka: Ono samozřejmě záleží také na tom, jak definujeme virus či gen. Pokud bychom je rozdělili podle toho, zda jejich přenos je horizontální či vertikální, pak by memy byly skutečně podobné spíše virům.

autor Pavel Houser