Student World

Otázce segmentace těla se věnuje Richard Dawknins především v souvislosti se svým počítačovým modelováním biomorf (tj. ukázce, jak z několika málo jednoduchých prvků poskládat několika málo jednoduchými operacemi velmi složité struktury). Nicméně tato logika může dobře vysvětlit i některé otázky konkrétního průběhu evolučního procesu.

Situace vypadá následovně: Máme například určitý počet žeber či páteřních obratlů, které jsou jaksi "přivařené na sobě". Těžko si představit, že by někdo měl třeba 4,5 žebra. Jak ale došlo k příslušnému skoku, pokud k mutacím dochází po jedné a evoluce je tedy striktně postupná?
Počítačová metafora zní velmi triviálně – zmutovala řídící proměnná cyklu :-). Zjednodušeně řečeno, v rámci genomu došlo k rozdělení na gen pro vytváření žeber a regulační gen, který určuje, jakým způsobem (např. kolikrát) se žebrový gen bude číst.
Toto skládání těl ze segmentů, k němuž dochází v průběhu embryonálního vývoje, se v průběhu evoluce velmi osvědčilo. Organismy náhle získaly obrovskou potenciální variabilitu a možnost rozkvést do řady forem. Nejde přitom jen o mechanické opakování téhož, způsob čtení může samozřejmě také postavit trochu jiný segment – naše žebra se jedno od druhého vždy trochu liší. Typická je například tvorba gradientů, kdy se třeba články krunýře postupně rozšiřují či zužují.
Druhým takovýmto základním plánem kromě segmentace bývá ještě osa symetrie – ta však nebývá u vnitřních orgánů dodržena beze zbytku, přičemž tento jev je mimochodem příčinou některých kontroverzí.

Zdroj: Richard Dawkins: Slepý hodinář, Paseka, Praha, 2002

Mimochodem, segmentace těla je evolučně zřejmě velmi stará záležitost. Zdá se, že její původ sahá až na místo, kdy se větvila linie vedoucí ke členovcům a pozdějším obratlovcům. Do jisté míry tedy existují homologie mezi mouchou a člověkem. Je do určité míry homologní např. hlava? (snad za ni odpovídají obdobné regulační geny, – neověřovaný zdroj: Anton Markoš: Tajemství hladiny – na druhé straně je ale třeba uvážit, že obratlovci patří mezi druhoústé, členovci mezi prvoústé, tudíž mají každá hlavu de facto na opačném konci těla?).
Dawkins ve výše citovaném zdroji ovšem spíše zastává variantu, že segmentace členovců a obratlovců vznikla paralelně, není vynálezem jejich společného předka. Pokud bychom objev segmentace dali do souvislosti s kambrickou explozí, měl by Dawknins bezpochyby pravdu. Bytosti podobné červům se však zřejmě vyskytovaly už dříve, minimálně ve fauně Ediakara. Tudíž – těžko rozhodnout o společném původu, každopádně to však od objevu segmentace po kambrickou explozi ještě nějaký čas trvalo…
Jsme si vědomi probémů s přidáváním komentářů v některých prohlížečích. Komentáře (eventuálně popis dalších problémů, kterých jste si na stránkách povšimli), posílejte prozatím e-mailem na pavel_houser@idg.cz