Student World

Stalo se přesně před tři čtvrtě rokem. Velmi jasný bolid ozářil v sobotu 6. dubna 2002 ve 22h20m14s SELČ na 5 sekund území prakticky celé střední Evropy. Velkou pozornost upoutal především v západní části Rakouska a v Bavorsku, kde jeho světelné, zvukové a dokonce i seismické projevy byly nejmohutnější. Byl pozorovatelný i z našeho území, ale u nás bylo v tuto dobu převážně zataženo. Nicméně jsme byli informováni o tomto úkazu již několik hodin po přeletu a tak jsme zahájili víceméně rutinní práce spočívající v první fázi především ve sběru instrumentálních dat z tzv. Evropské bolidové sítě.

Evropská bolidová síť je dlouhodobý mezinárodní projekt zaměřený na fotografickou registraci přeletu jasných meteorů na území ČR a Německa, ale také Slovenska a Rakouska. V Německu byl velký bolid vyfotografován na pěti tamních stanicích bolidové sítě. Podařilo se jej nalézt i na naší nejzápadnější stanici Přimda a na jedné stanici v Rakousku. Kromě fotografických záznamů byl registrován automatickými přístroji na zaznamenání velmi detailních světelných křivek bolidů v Ondřejově a Kunžaku, dále byl zachycen na třech zařízeních registrujících infrazvuky v Německu, Holandsku a dokonce až v severním Švédsku. Osvícení krajiny a následné silné zvukové jevy zaznamenala průmyslová kamera v německém Murnau, pouze 40 km severně od nejjasnější části dráhy bolidu. Otřesy půdy s ním spojené byly registrovány deseti seismickými stanicemi v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Z hlediska instrumentálních záznamů se tak jedná o jeden z nejkomplexněji zaznamenaných bolidů vůbec.
Získané snímky byly proměřeny, což umožnilo provést základní výpočty. Ty ukázaly první velmi významný výsledek – heliocentrická dráha se prakticky přesně shoduje s dráhou světově proslulého bolidu Příbram ze 7. dubna 1959, prvního fotografovaného pádu meteoritu v historii. Případ se stal ještě důležitějším, neboť již toto samo o sobě implikuje velmi pravděpodobnou existenci mnoha takových těles na „příbramské“ dráze.
Bolid začal svítil ve výšce 85 kilometrů poblíž rakouského Innsbrucku. Celou fotografovanou světelnou dráhu dlouhou 91 km a skloněnou k zemskému povrchu necelých 50 stupňů ulétl za 5 sekund. Největší jasnosti dosáhl nedaleko německého Garmish-Partenkirchenu ve výšce 21 km a pohasl pouze 16 km vysoko nad zemským povrchem v oblasti bavorských Alp.
Tak hluboký průnik do atmosféry je vzácný a již tento údaj sám o sobě znamená velmi pravděpodobný pád meteoritů. Při průletu atmosférou se těleso intenzivně brzdilo z původní rychlosti 20,95 km/s na pouhých 3,1 km/s v bodě pohasnutí. Z pozorovaného průběhu brždění vyplývá, že hmotnost meteoroidu před vstupem do atmosféry byla asi 600 kg. Vlivem intenzivního odpařování a fragmentace z původní hmoty meteorického tělesa dopadlo na zemský povrch celkem asi 25 kg meteoritů. Celá vypočtená pádová oblast je několik kilometrů dlouhá, asi jeden kilometr široká a leží ve vysokohorském terénu bavorských Alp. Takový terén je dosti nevhodný pro systematické hledání, ale téměř nemožné se stalo skutečností. V neděli 14. července 2002 dvojice německých kolegů vybavená naší předpovědí našla krásný 1751 g těžký kamenný meteorit uvnitř předpovězené oblasti pro meteority odpovídající velikosti.
Podle předběžné klasifikace se jedná o poněkud odlišný typ než jsou všechny čtyři příbramské meteority, které patří mezi tzv. obyčejné chondrity typu H5. Tento meteorit, klasifikován jako tzv. enstatický chondrit E6, je poměrně vzácný. Zřejmě to vypovídá o různorodosti složení asteroidů – mateřských těles meteoritů. Naše dlouholeté zkušenosti a pečlivý přístup jak k měření tak i k výpočtům spojené s pověstnou německou vytrvalostí a houževnatostí slavily úspěch. Tak jako příbramské meteority byly pojmenovány po nejbližším větším městě, tento fotografovaný pád meteoritu vejde do dějin meteorické astronomie pod jménem Neuschwanstein. Je to název velmi známého sídla bavorských králů, které leží pouhých 5 km západně od místa nálezu meteoritu.
U tohoto případu je samo o sobě výjimečné, že se podařilo vyfotografovat další pád meteoritu a na základě těchto snímků nalézt meteorit ve vypočtené oblasti. V současné době je to čtvrtý takový případ v historii na celém světě, druhý v rámci programu, který jsme založili a jehož činnost od samého počátku řídíme. Naprostým světovým unikátem je, že oba, Příbram i nově Neuschwanstein, mají téměř totožné dráhy ve sluneční soustavě a tudíž pravděpodobně i společný původ v jednom větším tělese.
Dá se tedy očekávat, že v této dráze se poměrně velkých těles nachází mnoho, a navíc se ve stejné dráze může nalézat i podstatně větší těleso – asteroid –, detekovatelný již dlouho před vlastní srážkou. Pokud by opravdu bylo takové těleso objeveno, může signalizovat potenciální „nebezpečnost“této dráhy. Zajímavé výsledky zajisté vyplynou i z analýz nového meteoritu, které právě probíhají v Německu, a ze srovnání těchto výsledků s odpovídajícími údaji o příbramských meteoritech. Lze očekávat, že tyto výsledky „poopraví“ náš současný pohled na stabilitu a vývoj drah meteorických těles či na tzv. expoziční stáří meteoritů.
Tento případ názorně dokumentuje opodstatněnost dlouhodobého projektu Evropské bolidové sítě, jejíž vznik inicioval právě bolid Příbram a jejíž činnost od samého počátku koordinuje Oddělení meziplanetární hmoty AsÚ AV ČR v Ondřejově.

Přetištěno z Akademického bulletinu, viz
http://www.kav.cas.cz/press/stranky/archiv/ab/abposl/abposl/abposl.htm

autor RNDr. Pavel Spurný, CSc., Astronomický ústav AV ČR