Student World

O hemisférách lidského mozku jsme již na Science Worldu několikrát psali. Zajímavý pohled na toto téma přináší článek v časopisu Vesmír. Můžeme uvažovat, zda je jedna z hemisfér sídlem vědomí? Nebo to platí pro části obě? Znamená to pak, že v sobě máme dvě duše, dvě vědomí?

Autor uvádí, že pokud dnes hovoříme o vědomí, vlastně tím často myslíme duši, tj. jakousi esenci. Netají se postojem, že tato tradiční filosofická otázka byla nějak posunuta kupředu až ve chvíli, kdy se jí začaly zabývat speciální vědy, především neurologie. Nicméně současný stav oboru stále není uspokojivý, nemáme obecnější teoretický rámec a především – pojmy jako já, osoba, vědomí či duše jsou definovány příliš vágně. Mnohé otázky proto ve skutečnosti nedávají smysl, nebo se pokusy na ně odpovědět dnes zdají být alespoň předčasné.
Nicméně k tomu, co dnes víme: Po přetnutí kalózního tělesa se hemisféry začínají chovat, jako kdyby jedna z nich nevěděla o procesech v té druhé (byť nějaké spojení zde přetrvává – prostřednictvím mozkového kmene). Protože jazykové centra se nacházejí v levé části mozku, pacient (přetínací zákrok byl totiž v minulosti někdy prováděn i v reálu – při léčbě epilepsie) může hovořit jen o tom, co vidí pravým okem.

Poznámka: Vidění je podobně jako motorika stranově převrácené, tj. levou polovinu zrakového pole zpracovává pravá hemisféra. Při experimentech je třeba přihlédnout k tomu, že oči kloužou, tj. obvykle vidíme “oběma očima totéž" – všechno. Jednou z možností, jak řešit problém, je promítat vjemy velmi rychle, aby oči nestačily klouzat a opravdu každé oko vidělo něco jiného.
Sluchové vjemy se předávají do obou hemisfér mozku najednou, byť i zde existuje jistá asymetrie (jazyku tedy lépe rozumíme pravým uchem, které odpovídá levé hemisféře).
Čich naproti tomu převrácený není.

Zajímavé ale je, že pacient s přetnutým kalózním tělesem dokáže levou rukou nahmatat to, co vidí levým okem. Pokud je pak tázán, proč levou rukou nahmatal nějakou věc, dojde v levé části mozku k nějaké zpětné racionalizaci a výkladu. Pacient s přetnutým kalózním tělesem si však není vědom toho, co viděl levým okem. Neví, že právě proto věc nahmatal levou rukou.
A tím se dostáváme k podstatě věci. Má tedy vůbec pravá hemisféra vlastní vědomí? Nebo je snad toto vědomí pouze neverbální? Můžeme mít více vědomí? Souvisí otázka hemisfér třeba se schizofrenií?

Poznámka: Mohlo by to být bráno i tak, že obě hemisféry jakoby nemohou současně přistupovat k téže funkci – třeba k jazyku. Jedna z hemisfér často dokáže zastat funkci druhé, pokud dojde k nějakému selhání. V počítačové terminologii chápáno: Možná spíše než o hardwarové zadrátování jde o to, jak jsou jednotlivé funkce defaultně slinkovány (když chtějí mluvit obě hemisféry, standardně mluví levá). V průběhu vývoje a specializace lidského mozku dochází pak samozřejmě i ke změnám na úrovni hardwaru. Nicméně je popsán případ pětiletého chlapce, jemuž byla téměř celá levá hemisféra odňata a pravá dokázala zastat její funkce. Analytické myšlení nebylo oslabeno a dotyčný vystudoval vysokou školu.

Jak dnes s hemisférami experimentovat? U člověka mohou badatelé provádět takové pokusy jen sami na sobě. Bylo by např. možné vyřadit činnost jedné z hemisfér nějakou drogou a po odeznění účinků zjistit, na co si pamatujeme. Pracovní hypotéza by tvrdila, že v případě výpadku levé hemisféry si nebudeme pamatovat nic, v případě výpadku pravé budeme mít pocit, že se nic nestalo.
Další varianta, dočasné přetnutí spojení hemisfér, je pak ještě zajímavější. Budeme mít potom eventuálně dvě paralelní vzpomínky? Budeme o obou moci mluvit?

Poznámka: Nicméně je to možná ještě složitější. Pravá hemisféra má také jakési jazykové schopnosti, předpokládá se, že se podílí na zpracování metafor nebo tvorbě/vnímání literárních děl jako uspořádaných celků.
Nedá se ani tak úplně říct, že levá část je digitální-analytická a pravá analogová. Rozpoznávání tváří je záležitostí hemisféry pravé (jasně digitální dovednost – člověka poznáme, i když se jinak učeše, “je to stále on”, není to polovina našeho známého). Pravá hemisféra, byť “neumí počítat”, taktéž řeší geometrické úlohy.
Na okraj: Geometrické úlohy jsou významnou součástí testů IQ. Není tedy pravda, že by inteligenční testy přednostně zkoumaly schopnosti pouze jedné z hemisfér, jak někdy tvrdí jejich kritici.

Poznámka: Další experiment ve cvičení hemisfér by mohl probíhat tak, že bychom se snažili si hemisféry přeorientovat, přepólovat – promítat třeba písmena a slova pouze do zorného pole levého oka/pravé hemisféry. Naopak do zorného pole pravého oka bychom si promítali tváře. Hemisféry by si informace samozřejmě předávaly (dokážete číst levým okem a rozpoznávat tváře pravým), nicméně by se mohlo ukázat efektivnějším vytvořit si centra v příslušné hemisféře.
Samozřejmě: Ideální by bylo provádět pokusy i tam, kde zadrátování ještě není “natvrdo” – tedy na dětech.

Mimochodem: Docela by mě zajímalo, jak je to s právní stránkou věci. Můžu dát souhlas k tomu, aby mi byla jedna hemisféra mozku “vypnuta” třeba barbituráty podanými pouze do jedné tepny? Bude lékař, který by pak s mým souhlasem něco takového provedl, stíhatelný?

Zdroj: Marek Petrů: Kolik má člověk duší, Vesmír 12/2002 a další literatura

autor Pavel Houser